Úterý volný bývák po skoro 10 dnech

Terouš zase v lopatce. Dopoledne jsme hrozně shoppingovali - a úspěšně. Jabadabadů. Chtěla jsem si koupit spacák ale potřebovala jsem k tomu jen radu odborníka. A dokonáno. Mám ho! Ušetřeno cca 2000 oproti tomu co jsem viděla v Čechách. Pěkný spacáček do -13 - -20, peří. Tak to musíme začít hrozně jezdit, abych to využila. Na pozdní odpoledne jsme se s Honzíkem líně potulovali po okolí směrem na Grasemír. Bylo krásné počasí dokonce jsme se nechali hladit slunečními paprsky a posedávali na louce, u jezera a tak. Večer jsme všichni tři i s udřeným Teroušem padli a spali jako zabití.

Fotky z procházky okolo jezer

Cvičme v rytme - výhled perfektní!


Kde jsem?


Že za chvíli odletím!?!

Pondělní návrat do Amble a visitoři zpět domů

Terezz
Nakonec jsme se včera s Honzíkem rozhodli změnit plán. Původně jsme chtěli jet domů už v nedli, ale moc se nám v Peak District líbilo, takže jsme jeli až dnes. Káťa nám udělala na cestu obídek jak malým školákům a hodila nás na vlak do Hope. Cesta utekla rychle, na sváče jsme si pochutnali, chytli jsme hnedle stopa do Windermere a óóó zlatý domove :-) krása. Jinak to, že Honzík byl ochoten stopovat, byl veliký ústupek proti jeho přesvědčení. Měla jsem radost, že se takhle kousnul. Ještě nás čeká i jeden delší stopovací výlet. Tohle se nejspíš nebude už nikdy opakovat, tak ho musím protáhnout. Je jasný nepříznivec tohoto stylu dopravy.
Pokoukli jsme po okolí. Večer jsme se šli podívat na dvě pivka do studentského baru, aby Honzík věděl, jak žije omladina. Pívo mu nechutnalo jako u Dejva, ale pít se to dalo. Jak říká Dave:"Foster = rubish, John Smith = rubish...atd", to vše co pijeme :-) ale jsme studentíci a tak jsme pružní.





Terouš
Dneska jdu zase do práce, ale naštěstí až na 11 takže žádnej spěch ráno. Šli jsme se ještě s Červeňákem proběhnout po ránu, koupili jsme Apple Pie pro ty co ještě spí. Doběhli jsme domů tady už to žilo. Anička s Pé'tou už připravili čajík. Vypadalo to slibně, ale Viktor nikde. Čekala jsem ho na záchodě, ale tam taky nebyl. Tak jdu do pokoje abych si převlékla spocené tričko po raním výběhu. Vejdu a ....wait for it....Viktor na mě čučí jak z jara a pronese:" Jeee jsem myslel, že tu budu sám" tak to vám můžu říct přátelé kamarádi, že to jsem málem vyskočila z kůže. Jsem na něj koukala s otevřenou pusou a odvětím:"jooo hochu tak to já jsem myslela taky, bych si zdovolením ve svém vlastním pokoji převlékla tričko"... No nic udržela jsem se a hodila jsem to za hlavu, ale měla jsem sto chutí ho chytit a něco mu provést, protože když vám tohle řekne někdo po 10 dnech co se vám válí v pokoji a místo poděkování vás pomalu vyhostí ze svého pokoje tak to bylo po ránu na ránu:) Ale jo visitoři se sbalili a kolem 11 už si to frčeli směr Manchaster. Bylo to náročné, ale i přes to díky za návštěvu.
A teď už jenom vyčkávám, kdy mi dorazej ty dva uličníci. Juchuuu to bude zase veselo:) .....a bylo....

Autem po širém kraji - "Komu se nelení tomu se zelení!", řekla Terouš a končně je vyhnala ven!

Terezz
Něděle měla líný start. Vše pro nás začalo čajem až do postele, děkujeme Davídek. Okolo dvanácté jsme se konečně vypytlíkovali. Jeli Land Roverem do terénu. Dave dnes Káťě unikl, takže mohl celý den nosit oranžovou čepici, která má dost, ale má to styl. To uvidíte níže. Jeli jsme kudy jen šlo, docela jsem se bála. Když Káťa řekla:"Davídek, já bojim!" Davídek jen odvětil s dábelským úsměvem:"Don't panic, girls!" Stejně jsme seděli malinko ztuhlé celou cestu. Krpál to byl jak hrom, neskutečné, že jsme to vůbec vyjeli. Na vrcholku jsme se všichni vyfotili s károu a pak jsme se s Káťou povozily na střeše a kapotě, jako správné kočky, jen ty bikiny jsme neměly. Dlouho jsme krosili terén. Zašli jsme na návštěvu ke kamarádům, kde měli Jacka Russela - 3/4. nejlepší ve skákání do výšky v celé Anglii. No skákal jak pakoš furt. Dokonce lezl i po stromech, když jste mu tam hodili klacek. Neúnavné a roztomilé zvíře. Ale tuhle rasu domů ne, to by se člověk zbláznil :-) Výlet, čaj o páté, pivo k šesté a frrnk domů. Zase skvělá večeře (domácí sousages) a zákusek! Prostě Káťa je dost dobrá kuchařka :-) Večer jsme se zabavili Jungle Speedem a ještě jsme zkoukli DVD z BBC o Titanu. Jsou to pohodové dny!

Je třeba to zvěčnit


Vypadá méně výkonné nežli je


Sexi bonbónky


Kam dál, tady už jsme se povozili dosti!


Jeli jsme jako o život - fučelo, hučelo a drncalo to!


Haf! Haf! Tohle je teda šampión


Aportoval i ze stromu, neuvěřitelné


Ale on tím prostě proskočí :-D




Tereouš
Tak já zase pěkně ráno z pelechu, ale tentokrát už mě to vážně přišlo divný, že zase budou visitoři spát déle než já. Venku už svítilo sluníčko. Tak jsem je nešetřila otevřela okno, rozhrnula závěsy a všechny jsem je probudila, že se dneska válet nebudou. Tak na mě pěkně podezřele koukali, ale pro mé uspokojení byli vzhůru:) Myslím, že ten den vyrazili, alespoň někteří, na procházku. Tak alespoň si taky trošku provětrali hlavy. Zítra už odjíždějí tak jsme si na večer koupili flašku vínka, udělali večeři, koukli jsme na fotky, které tu visitoři pořídili a decentně jsme se rozloučili. Já měla ještě slíbenou masáž od Červeňáka a taky se tak stalo. JOOOO to jsem si to parádně užila:)

Sobota 2x jinak

Terezz
Po třech měsících jsem vzbudila vedle kašlající příšerky a bylo to fain :-) Ráno perfektní servis, pětihvězdičkový hotel hadr. Toustíky, domácí marmeláda, koupená nej malinovka a další mňam věci na stole. Po vydatné a chutné snídani jsme se vydali na výlety. Otázka byla jestli málo věcí a pořádně si je užít nebo hodně vidět ale rychle. Naše odpověď kulišácká: "Něco mezi". Takže jsme vyrazili kárkou na výlet. Shlédli jsem vesničku, kde má Kátin Dave svůj památník hnedle vedle královny Victorie - to nás pobavilo a je to baví stále také. Je to za zásluhy zasloužené - on s jeho kamarády objevili po deseti letech kopání Titan - největší jeskyní prostor v Anglii. Také v obchůdku se suvenýry běželo video, kde Dave něco vysvětloval. Slušné! Když jsme jeli dál, tak jsme byli drzí a ptali jsme se jestli má v té další vesnici ještě větší památník :-P Dave se jenom smál. Pak jsme se byli projít po útesech - krása krás. Sice fučelo, ale bylo nádherně vidět. Následovali přehrady - ale monstrózní, zde si Angličanii zkoušeli bomby na přehrady, kterými pak odbouchly několik zdí v Německu. Bomba chvíli skákala po vodě jako žabka, potopila se ke zdi a pod vodou vybouchla - Boom! A je to v řiti.
Dave toho hrozně moc ví o zdejším kraji a historii, tak to bylo zajímavé. Naše předposlední návštěva byla v horolezecké oblasti, kde se tyčili skály jakoby z ničeho a na jejich vrcholcích zase pokračovala louka. Krása. Pěkně jsme se prošli, nafotili spoustu fotek a kravili s listím a se stromy. Nakonec jsme se šli kouknout na palác vévody a vévodkyně z Derbyshire. Bylo tam moc turistů a bylo to drahé, tak jsem se jen prošli a užili si altánek.
Káťa nám po návratu připravila la paráda večeři jehněčí, s dušenou zeleninou, grey sósem a k tomu mentolovou omáčku. Mňam!!! A jako zákusek pohár. Hmmm. Ještě teď se mi sbíhají sliny. Večer jsem vyzkoušeli místní druhy píva a to důkladně, dorazili ještě Mark (Davův svědek) s Wendy (jeho žena). Nakonec jsme zatrsali v obýváku (zejména ženy) a všichni padli do postelý. Skvělý den.

Hop a skok


Tu jsme vši na útsech


Nejstarší továrna - nějaká kamenárna


Lezecká oblast


Davídkův veleskok


Modelky naše


Čarodějnický souboj


Altánek paláce v Derbhyshire


Tohel není zoofilie :-)


Killer Moos



Terouš
Já tu zůstala s visitorama sama, ale ne na dlouho bo jsem šla zase do lopatky. Takže jsem zase vstávala jako první a co se dělo u nás v pokojíčku to nevím, ale mám takový pocit, že někteří nevytáhli paty z baráku. Večer byli visitoři pozvání k Hughovi na večeři. Já jsem pozvání musela odmítnout, jelikož jsem potřebovala mýt chvilku klid. Tak jsem si řekla, že se nic nestane, když si Hugh užije visitori sám, že já už si jich užívám 8 dní :)...
V práci mi kolegové řekli, že je večer ve studentském báru nějaká živá muzika tak ať dorazím. Tak jsem si zašla večer s Tomínem na pívo a na muziku. Hráli dvě mladé(rokové)kapelky a bylo to strašně fajn. Příjemný večer při muzice. Ale zítra zase lopata ajeeeee.

Dnes přijede Honzík a výlet pro Terouše

Terezz
Dopoledne jsem zmizela na vlak. Měla jsme všechno vyhledané, ale nechtělo se mi to moc platit. Tak jsem se vzhledem k příznivému počasí rozhodla, že dojedu kam dojedu stopem. S tím, že budu mít rezervu v jednom vlaku. Nakonec jsem se díky zdravotní sestře z Číny, anglickému bratrovi z Kendalské nemocnice a sympatické babičky a její dcery dostala až do Prestnu, odkud jsme jela vlakem. V Manchasteru na Piccadeli jsme dostala naprostý šok z lidí a přestupů. Všechno mě sr... chtěla jsem zpátky do našeho klidného Ambleside, kde znám větší část lidí, nikdo se nikam nehoní a lidi blbě nečumí. Po chvíli jsem se srovnala, ale do města, jak jsme původně plánovala jsem stejně nevyšla. Bohužel jsem neporušila svoji tradici a zase jsme něco nevychytala a přejela jsem o cca 50 - 100km :-D Já už se ničemu nedivím. Místo couráku jsem jela rychlíkem. Naštěstí mi to jelo hnedle zpátky, tak to ani tolik nevadilo. Průvodčí kontroloval lístky, tak na mě tak koukal. Jsem mu musela říct, že vím, že jsem blbě, že jsem přejela no. On se ptal jestli jsem zaspala (což asi vypovídá jak vyjukaně jsme musela působit, ačkoli stres ani panika mě nepřepadli). Mě nenapadlo mu odpovědět nic lepšího než, že jsem cizinec... Nic po mě nechtěl a jen se usml, aspoň tak. V rychlíku zpět jsme nikoho nepotkala, což byla ideální varianta. Jen Káti mi bylo líto, že pro mě musela 2x do Hope na nádraží. Ale po všech nezdarech jsme se setkali.
Káťa bydlí na pěkné vesničce v moc útulném baráčku. Hrozně se mi tam líbilo. Mají dva pěkné krbíky, červený obývák, žlutou kuchyň s hrozně velikým sporákem a vytápěnou kachličkovanou podlahou a pozor! Mají nejvíc nejpěknější koupelnu, co jsem kdy viděla (dřevěnou podlahu - jen kus, sklo, moderní sprcháč, koberec, zrcadlo v dřevěném rámu, skvělou oldschool vanu a to vše ozdobeno minerály, co Dave někde nakopal na které svítí světlo ze střešního okna).
Káťa je ta nej hostitelka. Uvařila mňam večeři a pak udělala zmrzlinový pohár - hmmm. Čas, který zbýval do příjezdu Honzíka jsme si krátili projekcí fotek z Papuy Nové Guinei, jeskyní a tak. Super. Až jsem se dočkala. Hihi vypadá furt stejně :-) tak je to fain.

P.S.: Edgare jsem se nemohla tenhle den ani hýbat po té tvé masáži :-( i batoh mě bolel. Jsme se nějak zakecali či co...Peklo :-O

Terouš a visitoři
Tak jsme tu holku vyprovodili kousíček na stopa a šli jsme jen malou procházku k jeskyním bo ty naši visitoři nikam moc daleko nedojdou. Jeden má něco s achilovkou a druhý je celý nějaký zničený takže jsme se pěkně šourali, ale bylo krásně. Tak jsme s Červeňákem pokecali o životě, pokochali jsme se místní krásnou krajinou a šli jsme zpět(visitoři už byli utahaný a já měla ještě sraz s Chrisem-jen nám chtěl doporučit nějaká pěkná místa, která bychom měli navštívit). Kolem páté hodiny jsem se vrátila do naši ubikace a ještě jsme vyrazili do Appl Pie na čajík, abychom tam udělali nějakou tu útratu. Bylo to celkem příjemné posezení. Pak jsme šli domů a jen v pokojíčku jsme si udělali čtenářský kroužek a já kolem desáté vytuhla jako koťě.

Čtvrteční procházka

No teda o dlouhém výletu se nám může s Teroušem jenom zdát. Ty to tu nikdy neopustí :-( takhle jsme se nedomluvili. Stan leží pod postelí, už ani dlouhý výlet neplánují. Je to mazec tolik dní v tak malém pokoji. Už nám chybí naše pohoda a klid. Furt se tu někdo motá...chjo.
Ráno zase ve znamení lenosti. Takže jsme je s Teroušem vykopaly na procházku. Peťu už dýl trápila achylovka, tak se s Aničkou vrátili zpět, Viktora bolelo na srdci či co, takže to otočil ještě před párem. To jsou mi teda výletníci??? Zůstali jsme jenom Terezz, Terouš, Pavlík a Edgar hájil návštěvní barvy v jasném oslabení.

Oveky už jsou tu !!! Jak dobře vypadají, tak i chutnají - hlavně jehňátka :-P


Není na kopcích vždy jen blaze


Kámen sem, kámen tam!


Kam já vyhodím ten nudlák? "Tery za jak dlouho se to rozloží?"


Tam na tom protikopci krmí ovečky. Pěkně bečeli a ty vzadu pelášely jako o život ...


Duch stromový


Dneska jsme měli hladovku, takže jsme šli jenom kousek, Pavlík s Edgarem šli ještě dál. Ale po návratu z výletu jsme ji musely zrušit. Jak měl Peťa narozeniny, tak to tu byla samá nějaká pochutina a do toho si někdo furt vařil. Bylo to nad naše síly.
V podvečer se konalo veliké stříhání. Pavlík se odvážil svěřit se pod ruce Terezz a dopadlo to? Dobře :-) konečně ten kluk zase nevypadá jako křovák, jen sem tam nějaký ten zoubek, ale to se doladilo po umytí. Dokonce to bylo tak dobré, že Edgar se rozhodl, že se nechá taky ostříhat. Terouš dokonávala dílo. Byla mistr přes vyholování krků. JJ jsme to dobrý tým.
Terouš dnes po celém dnu byla unavená, tak odpadla brzo. Po delší debatě nežli jsme se shodli na filmu, jsme koukali na Team America, největší parodie na všechno, vážně jsme se pobavili. Večer jsem ještě vyprosila od Edgara masáž šíje - hmm bylo to super. Protože jindy už bychom to nestihli.

P.S.: Terouš po pilném psaní dneska všechno odevzdala. Je to malá šikula.

Vyklidit prostor před úklidem, pokus dva

Znova jsme je vykopali poránu, zase samostatná iniciativa na bodě mrazu. Grr!!! Dnes jeli busem někam daleko. Večer je čekáme. Zase jsme se snažili o učení, čtení a tak. Sem tam jsme něco povařili.

Večer jsme se potkali s celou Česko-Slovenskou bandou. Celkově jsme všichni tvořili slušnou převahu v místním pubu jménem Oak. Když anglickou hospodou zní hluk od 10 lidí v jazyce, který by tu nikdo nečekal, je to znát. Tomáš zase zlobil, ach jo, panáky :-) naštěstí nás bylo hodně. Jenomže se provalilo, že Peťa má narozeniny (až teda zítra, ale to nevadilo) takže se pilo na jeho zdraví. Hospody tu naštěstí zavírají brzo. Takže jsme kolem jedné byli doma a zapadli do pelechů.

Falešný poplach

Myslely jsme, že každou středu chodí uklízeči, takže noví spolubydlící dostali limit do devíti zmizet. No trochu mě kakalo, že jsme je musely budit my - to by si mohli ohlídat! Vykopali se až kolem půl desáté. Nicméně asi planý poplach. Žádní uklízeči nepřišli, hi, hi. Aspoň měli dlouhý den, stejně se nám zdají nějací líní :-P
Dopoledne jsme měli všichni tři schůzku kvůli Picosu, kvůli té hodině na kterou jsme zapomněli... Vlastně jsme se nic nedozvěděli, jen jsme řekli, jaký materiál máme a jaký ne...toť vše. Ze schůzky jsme se stavili v ťapce, protože tam měli slevy, ale nakonec se to zvrhlo v shoping jako blázen, až do tří hodin (schůzka skončila cca v 11). Ale výsledek byl super, obě jsme pořídily waterproof bundy za neuvěřitelně nízké ceny. Terouš fialovou a Terezz černo vínovou. Juchů, radost veliká! Jen to učení nic moc. Ale zamakaly jsme večer, takže jsme všechno dohnaly. Ale bundy la paráda. Odpoledne trochu pršelo a Terouš, pakoš, chtěla jít ven zmoknout, abychom je vyzkoušely. Nakonec se nešlo, necháme to na méně násilnou formu.

Pondělní mučení učení

Prozměnu se vracíme do našeho oblíbeného programu... Terouš si odložila práce, kvůli běžkám na později, takže musela psát práce. Terezz se snažila načíst nějaké materiály na práci, kterou ještě musíme napsat do za dva týdny. Navštívily jsem knihovnu a něco vypůjčili. Ale nevím nevím. Terouš pilně psala i když tempem šneka, a Terezz, ha, ta to zalomila a spala asi dvě hodiny, ale za to s knížkama pod hlavou - třeba něco nateče dovnitř?!
Večer měla Terezz sraz s Evičkou Slovenkou. Šly na procházku k vodopádům a potom na džusík. Bylo to příjemné ženské pokrafání. Terouš mezitím dokončovala ještě svoje práce v knihovně a v podvečer ji na ubykaci ještě čekal nelehký úkol. Musela dát první varování návštěvníkům a bylo ji to jako starému bordelářoví hodně trapné, upozorňovat pětadvacetileté lidi, že si mají po sobě umýt nádobí a uklidit. Pravidla byla rozdána. Doufáme, že jasně,
Večer jsme navštívili studentský bar. Edgar asi nepopsal Aničce a Peťovi, že je to za rohem, takže se navlíkali jak magoři. Asi čtyři vrstvy. Tak jsem se smála a poradila jim, že se vklidu mohou vysvléci, že to je tak daleko jako do stodoly. Byli rádi za radu. Dali si jedno pívo, až se z toho unavili a šli spát. My jsme setrvaly déle, ale šly jsme vzorně domů před půlnocí i přes to, že dorazil Tomáš. Tentokrát nezlobil. No konečně!

Nedělní lopatka

Lopatky není nikdy dost. Peníze jsou třeba na serfování ve Španělsku, takže se musíme otáčet, jestli se chceme naučit plout po vlnách. A to za darmo nebude! Leda na Teroušův šarm, já to mám zakázané :-P
Naši návštěvníci hodiny plánovali, kam vyrazí, ale nic velikého z toho nebylo. Dopoledne jeli hlavně nakoupit jen Anička s Edgarem, do Kendala. Přijeli s velikým nákupem převážně vloček a fazolí, to mi utkvělo nejvíce v paměti. Také přivezli pořádnou hromadu hajzl papíru - ten tu snad někdo žral, viď Viktore :-) a odpoledne nějaké to cournutí po okolí.
My se z té práce vracíme snad čím dál tím více unavené. Dneska jsme přinesli obzvlášť dobrou výslužku, tak měli všichni radost. Pavlík musel nuceně opustit práci dříve. Bylo to přísné. Wendy řekla mě a Pavlíkovi:"Jeden z vás jde domů, kdo chce jít?". Ani jednomu se nechtělo, tak jsme střihali. Uf, vyhrála jsem práci a Pavlík zevling doma u netu.
Večer jsme se varovali druhou spolubydlící Selly, první Hellen jsme už varovaly včera, že až uvidí motající se fousaté či urostlé kluky i chlapíky v trenkách se motat po chodbě, ať nevolá policii, že jsou to naši kamarádi z Čech a nikoli lupiči :-) smála se a říkala, že v pohodě. Ono to není jen tak! Někoho si ubytovat na delší dobu resp. někoho jo, ale čtyři najedou z toho tři kluky na shodou okolností dívčím baráku není jenom tak. Ani jsme nezkoumali jaké jsou postihy, ale nepředpokládáme, že by nás holky práskly. Nicméně ubytovací řád, tím porušujeme hnedle v prvním bodu, ale kdo ne?

Visitoři tu

Tak jsme se pěkně v tom našem kamrlíku 5x6 metrů (včetně skříní a velikého stolu) poskládali. Moc se tu nedalo chodit a běda jestli někdo ze zadních řad chtěl jít v noci na záchod. Vypadalo to v tu jak po výbuchu. Dorazil Edgar (všechna čest, že to zpytlíkoval), zarostlý intelektuál (on se tak sám nazývá) Viktor, bílozelený programátor Peťa a maličká usměvavá Anička. V rychlosti jsme pokecali kdo,co, jak a kde. Dokonce dorazil i Hugh na něho překvapivě s lahví vína, protože měl narozeniny - to nás moc mrzelo, že jsme to nevěděli - ani jsme mu nepopřáli :-( Říkal, že věděl, že jsme měli hodně práce do školy, tak nás nechtěl rušit...no jo no. Je to fakt, ale na narozeniny Hugha by se vždycky čas našel, ne? Snad jindy. Kolem jedenácté či dvanácté jsme zapadli. To je zvuků, co nadělá 6 lidí během noci... tsss tsss tsss?!?

Teroušův boj v Praze

SOBOTA, 14.3. 2009
Tak jsem se ráno celá zmatená probudila ve svém pidi pokoji v Modřanském ghetu a celá plná řízků jsem vytáhla mamču ať si jde se mnou zaběhat(no jo jsem teď zvyklá chodit s Terezz po ránu tak mi to chybělo). Po běhu mi nastal další běh bo jsem si musela zajet pro běžkařskou výbavičku do Poděbrad a mělo to tak rychlé obrátky, že jsem se nestihla ani nasnídat. Ale náš babinec mě překvapil a k mé ohromné radosti mě nabrala Efka i se Šímou(její 5měsíční mimino) a s Tájou a jeli jsme pěkně po spolu navštívit Renču(od ní si půjčuji celou zimu běžkařskou výbavičku-tímto jí moooc děkuji) a Matýska(její 3měsíční mimino) takže jsem se v tom šíleném shonu stihla i pěkně pomuchlovat s pidilidičkama-to byla zase paráda...
No nic tak si to tak šinu s běžkama vláčkem domů a zítra mě čeká ten můj vytoužený zápočet!ojojooj to bude bolet.

NEDĚLE, 15.3. 2009
No a tak se i stalo strašně moc to bolelo!! V krásný ranní čas cca 5:45 mě vyzvedl Kozlík a jel mě podpořit v zápočtu na běžkách. Kolem půl deváté jsme dorazili do Pece a už to jelo. Převléknout, namazat a vyrazit směr Mulda. Kolem deváté jsme do funěli hore a začal můj boj s těma hubenýma prkýnkama a hlavně s mým pasgangem. No nic celý den tam jezdim jako magůrek sem a tam a sem a tam. Kolem čtvrté hodiny jedeme na zápočty a co myslíte, že se nestalo. Terouš to neudělal a bylo mu řečeno nooo ještě můžeš přijet v dubnu. Tak jsem rozdurděně odvětila, že v dubnu už nepřijedu a zda je tu ještě možnost zkusit štěstí v týdnu, že budu v ČR až do pátku. Byl to boj, ale nakonec se slitovali a povolili mi přijet v pondělí, že mě v úterý vyzkoušej a to naposled. Nervozitka začala pracovat, ale Terouš žije heslem že když nejde o život tak jde o h... tak jsem se držela!

PONDĚLÍ, 16.3. 2009
Je to tak, ale už jsem zase po ránu na nohou. Mám zabaleno na dva dny a jedu busem směr Pec(začínám mi z té dopravy trošku šibat). No nic vyšlápnu to zase na Muldu a zase jako magůrek celý den jezdím po kopcích sem a tam a sem a tam a vypustit hůlku a pravá a levá a jet na jedné lyži a napnout a pokrčit koleno a dopředu a dozadu...jsem už asi blázen...Pondělek jsem probrouzdala celý sama a nemyslím, že bych se nějak extrémně zlepšila na splnění zápočtu...(PS: na trénink pro Astronauty je to ale báječné, dobře jsem udělala, že jsem to tam zapojila- nemůžu se pohnout jak mě bolí celé tělo)...Dávám si na Muldě jedno pivo a jdu spát ať jim to zítra natřu.

ÚTERÝ, 17.3. 2009
Snídaně luxusní, ale né jako od Terezz(ach jooo to se mi stýská po mém novém domově v Amblu:). Namažu a jedu. Pěkné tři hodiny jsem totálně spocená za křiku paní profesorky protáhni krok, vypusť hůlku, koleno, vydrž déle na jedné dělej, makej...oooo Manituuuu...Pasgang navždy zničen!! V totálním vyčerpání jsem přejela 200m a kdyby vedle mě jela Káča tak má co dělat, aby mi stačila bo můj vytříbený styl se dostal na tu nejvyšší úroveň...nooo nebudu vás déle napínat nakonec to mám a musím říct, že jsem se to vážně musela naučit...joo toto nebyl zápočet zadarmo!!(a tím nemyslím letenky a tak podobně:)
Juchuuu, jedu domů a večer to oslavim a konečně si dám české pívečko:) chi chiiiii

STŘEDA, 18.3. 2009
To jsem tomu zase dala, hlava mě třeští ach jooo už nebudu pít:) A teď mě ještě čekají rodinné povinnosti jedna babička, druhá babička a zajít do školy jééé a do zítra odevzdat dvě eseje do Anglie. Ach jo nestíhám, jezdím MHD jako splašená..Chci zpět do té naší vesnice. Ale večer mám sraz s Modřaňákama tak se na ně těším, ale nepopiju je mi zle.(Myšháku ten tvůj rum to je zabiják)

ČTVRTEK, 19.3. 2009
Super, skvělé, báječné, dokonalé vidět své negerské Modřanské bratry! Maminka si na mě vzala dovolenou tak jsem s ní pěkně posnídala a pak jsme jeli za babičkou Růženkou a tak jsme si prostě pospolu užívaly dne před odletem zpět domů juchuuu to se těším!

PÁTEK, 20.3. 2009
A je to tady v deset večer mi to letí a to i s visitorama mam s nima sraz na letišti tak jsem zvědavá co mi to ten Červeňák přichystá za překvápko:) Ještě jsem se rozloučila s babičkou Lídou(upekla mi na cestu bábovku a beránky hmmm to jsme si pošmákli-díky bábuška:) taky s Vladimirem a maminkou a ještě do Dejvic pozdravit tohle gheto. Na cestu jsem dostala pár panáků hruškovice a plyšovou opičku na krk a už si to jedu za Terezzzzz.
Rychlé odbavení a už je půlnoc v Manchaster takže..

SOBOTA, 21.3. 2009
Nafoukli jsme karimatky vytáhli spacáky a vytuhli jsme na letišti. Já spala jako zabitá a v půl sedmé ráno nás probudili dva páni četníci, že se tady nesmí spát ať se sebereme a jdeme. Budíček se nám hodil tak jsme si zabalili saky paky, posnídali bábovku a jdeme prozkoumat centrum Manchasteru. Pěkně jsme se prošli po ránu po štreetu nikde ani noha všechno zavřené. Bandička visitoru(V čele s Červeńákem, Aničkou, Péťou a Viktorem) se chtěla podívat do muzea tak jsme tam naběhli a bylo to fajn(na můj vkus moc dlouhé, ale kultura je taky potřeba, že:). Po poledni už se to v centu Manchasteru pěkně zaplnilo tak jsme si to namířili rovnou na vlak a já už se vážně nemůžu dočkat.
A šup hnedle druhé auto stopneme a za 10min už jsme v Ambleside a juchu do Applu Terezz je v lopatce a má klíče. Tak jí musím celou obejmout a dojdu domů a otevřu dvířka do našeho krásného pokojíčku a co tam na mě nečeká...vlastně co tam na mě čeká...Krásný, překrásný pugét tulipánů(mé nejoblíbenější květiny-holka ví)a narcisky k tomu no prostě sladký návrat domů:)

Terezz osiřela na týden - jaké to bylo?

Sobota, 14. březen 2009

V práci jsem se díky své zvídavosti dostala na ambient. Dioz mio. Že já nedržela husu. To byl nášup. Komunikace s lidma, nekonečně nových sladkostí, baket a pečiva. Nikdy jsem nic nemohla najít na kase. No slušná brzda jsme byla. Ale snad se to zlepší. Pár chyb jsem nadělala. Jen se musím naučit resetovat tu kasu, abych s každou chybou nemusela otravovat a uměla to napravit sama. Aby to nikdo nevěděl. Dalo se to přežít, ale drinky jsou drinky.

Neděle, 15. březen 2009

Tiše jsem doufala v drinky, ale Márty mě hodil zase na ambient, abych se potrénovala. Ajjajaj. Dnes to bylo o mnoho lepší, sem tam nějaká bota, ale nebylo to tak hrozné jako včera. I lidem už mnohem více rozumím. Když sem přijde nějaká babička a něco žvatlá tak vím prd. Ale na druhou stranu to se lehce stane i v češtině. Pak mě ještě ničí místňáci s cumbria dialektem. Oni vůbec neartikulují a všechno říkají s otevřenou pusou - taky jim nikdy nerozumím, ale ruce nohy se domluví vždycky. Snad se i tohle ještě do budoucna zlepší. Takhle je to boj.
Terouš neprošla :-( chjo!!! Ale má druhou šanci, tak moc držím palečky!!!! Úterý musím nejvíc.

Pondělí, 16. březen 2009

Termín odezdání dvou seminárek se nezastavitelně blíží. Už jsem na tom chvíli pracovala, ale jeden projek vážně nejde. Laborky z fyzických testů, co jsme dělali. Nicméně dneska jsem to rozhodně nerozlouskla. Byla jsem opět v práci. Tentokrát opět ambient a s Joim, který byl na nějakám mejdanu a nespal ani hodinu. Nevypadal moc dobře. Dneska už mi to šlo. Musím se pochválit, není tu Terouš, aby to udělala. Žádná velká chyba a těch malých pomálu. Juhú!
Po práci jsem se kousla a alespoň jsme dopsala tu práci na Chrise. Byla o té jedné hodině, jak jsme se zvedali do vzduchu... Snad zítra najdu někoho kdo mi to zkontroluje.

Úterý, 17. březen 2009

Sepisování pokračuje, je to urputný boj. Dokonce jsem se potkala s Lucy v knihovně, ale věděla stejné prd jako já. Ještě jsem se dohodla se Shaunem, že mi zkontroluje ten můj první výplod. Jak slíbil, tak odpoledne učinil. Tak mu jsem moc vděčna, je to hodnej kluk (nevím jestli mohu říkat kluk když mu teď v tomto týdnu bude 36 :-)) možná hodný chlapík bude lepší.

V druhém projektu jsem se rozhodla porovnávat tepové frekvence všech zúčastněných subjektů. Více nežli s tématem jsem bojovala s grafy. Je to peklo. Zlý, zlý excel. V zoufalství jsem oslovila několik lidí, jestli umějí vytvořit speciální příkaz na zdroj dat, bohužel marně. Ale i tak tímto děkuji za snahu. Nakonec jsme excel přesvědčila, aby vytvořil grafy k mojí spokojenosti, ale nebylo to jen tak. Byla to dřina. Abyste si nemysleli, nedělala jsme jen tak obyčejné grafy (musela jsem mít jednu křivku z 500 řádků dat, tři konstantní funkce s osou x a tři konstantní funkce s osou y - zase jsem si osvěžila paměť jak se to dělá... 8-)). Nicméně tím jsem dnes skončila. Mám grafy ale nic víc. Zítra brzo ráno půjdu navštívit naši vyučující Liz, aby mi s tím pomohla... jsme se do toho zamotala. Grrrr!

Středa, 18. březen 2009

Poránu jsem ještě ve snaze na něco přijít vyburcovala Kozlíka a Kubíky...něco málo poradili, jsou to šikulové. Ale překvapeni byli :-P Naklusala jsem na desátou hodinu k Liz a domluvila se s ní jak to dělat. Hodně mi to pomohlo a psaní už utíkalo samo. Terouš mi tu moc chybí. Není s kým si uvařit obídek a s kým pokecat. Chudinka se asi ještě trápí na horách. Stále nemám zprávu jak dopadl její druhý pokus - včera :-( asi dostala ještě jednu šanci, i když to už by bylo na palici... ale kdyby udělala, tak píše radostí a kdyby neudělala, tak píše Kačera... no doufám, že radostí zapomněla napsat.
Večer se zase stavil Šóňula a zkontroloval i druhou práci, zlato moje :-) Hnedle po kontrole šup na angličtinu. Dneska bych měla potkat ony dvě slovenky. Tak tuším nějakou akci. Taky jsem kvůli tomu dřela, abych už měla volno a nemusela nic přes noc smolit. Splněno.
Jejda nánky to zase byl večer. Tomáš zase řádil. Lítal panáček za panáčkem. Hokly Eva a Mira jsou moc fain. Byli jsme pozváni na čtvrteční prárty do Kendala - Miry přítel slaví 25, jenom nemáme nocleh. Tím, že to je na poslední chvíli. Já a Pavlík bereme spacáky a plánujeme spaní pod širákem. Jak to udělají ostatní netuším - někteří vypadali, že se přidají k širákovému spaní. Zítra jím musíme půjčit spacáky a stan. Večer se moooc povedl. Dokonce i Pavlík ponocoval až do rána. Kluci u nás spali. Pavlík opustil naši kolej kolem páté ranní. Dobrou s kobrou či dobré ráno je lepší formulace? :-)

Čtvrtek, 19. březen 2009

Hrozno hrozné ranní vstávání. Fuj! Fuj! Ještě dopsat zdrojovou literaturu do eseje a frrrnk do knihovny vytisknout a odevzdat. Pomaličku jsem se šourala, ale všechno jsem zvládla. Dokonce jsem půjčila i stan a dva spacáky. Cestou domů jsem se stavila v Apple piei, kde jsem koupila snídani - tři Bath bany a pro sebe jako rychlou záchranu krevetový sendvič. Moc dobrý byl. Kluci ani neposnídali a zmizeli. Nějaký rozrachaný žaludek či co :-)
Odpoledne bylo nádherné a slunné, takže jsme si s Pavlíkem vyšli na výlet. Nedošli jsme nikterak daleko, ale užili jsme si prima den na stromě. Vážně, vyšplhali jsme na nejvíc nejkrásnější strom - až do koruny cca 6- 8 metrů a tam jsme spokojeně asi hodinu seděli, čučeli do krajiny a tlachali o životě a smrti. Shodli jsem se jak se na tom stromě hrozně bojíme, že to je vysoko. Jak je to možné, že jako děti jsme se nebáli. Slušný adrenalin to byl.








Pak jsme si upekli kuře k večeřo obědu a pomalu vyrazili stopem do Kendala na mejdánek. Stopli jsme resp. vzala nás paní ze sport centra - sympatická těhule. Celou cestu se smála.
Když jsme prozkoumávali terén kvůli noclehu, objevili jsme umělou sjezdovku na snowboard a lyže. Super, mezi zelenými loukami najednou kopeček se snowboardistama. Ani nám to nepřišlo tolik drahé, kdyby člověk vydělával. (30liber členství a 4,5libry každý vstup). Našli jsme pěkný nocleh na zřícenině uprostřed města.
Nechtělo se nám přijít s prázdnou. Pavlík Simonovi koupil k narozeninám konvičku, já kytici a Evka, se kterou jsme se potkali ve městě, pro něho měla lahev. Postupně se všichni slezli. Simon byl z našich dárků moc mile překvapen. Nemají tu zvykem dostávat takhle dárky - natož když jsme ho viděli poprvé v životě. Oslava v plném proudu. Hodně jsme pařili fotbálek. Dokonce nás Angličani vyzvali na Česko-Anglický zápas - hihi prohráli :-P Večer příjemně plynul. Postupně se z toho stala Česko-Slovenská akce (dorazila ještě jedna Slovenka), ale Simon vypadal spokojeně. Pavlík byl unaven a chtěl odejít. Jenomže Simon ho nepustil. Nemohli pochopit, že jdeme spát pod širák, že nás to baví, že nám to nevadí a že to není za trest. Nakonec po hodině, kterou byl Pavlík donucen se ještě bavit. Jsme vyrazili. La romantika!

Pátek, 20. březen 2009

Probuzení do normálního trochu pošmurného dne nás nerozladilo, ale v duchu jsme si to malovali, jak nás vzbudí sluníčko a teplo. Místo toho nás vzbudil nejprve místní uklízeč, který něco říkal, ale bohužel začal mluvit, nežli jsem se probudila a pak už jsem nic v té aj nechytla. Asi něco o tom, že se tam nesmí spát ... ale netvářil se zle. Tak jsme pokračovali vesele ve spánku. Po probuzení jsme nakoupili v Morrisson obchoďáku, pěkně jsem porychtovala překvapení pro Terouška, protože zítra už ji čekám doma :-) opičku mojí ušatou. Chytili jsme skvělého stopa nazpět. Chlapíka, který jel z golfu, plný kufr holí ho prozradil. Povídal nám hodně o historii, vůbec hrozně moc toho věděl i o Čechách a uměl říct pivo. Také jsme prohodili něco málo o golfu. No taky se na to budu muset kouknout, co jsme jednou byli, tak mě to moc bavilo a je to dřina - ne žádná zevlárna jak to vypadá.
Večer jsem uklidila naši komůrku a všechno připravila na příjezd. Po takové veliké námaze jsme se ještě šli s Pavlíkem projít k Teroušovýmu svatebnímu stromu pře Sweeden bridge zpět do Ambleside. Slunce zrovna zapadalo.

Bob Marley ovce pro Terouše



Kýč jak bič, ale nešlo jinak



Také už jsem zvědavá na ty naše první návštěvníky. Prý tu přespí jen pár dní a jinak vyrazí pod stan. Tak to bude asi v pohodě. Protože ubytko na deset dní v kuse by byl mazec. Taky prý snad bude půlka z nich (2) spát u Hugha. Uvidíme. Jinak dneska už jsme cestou domů viděli spoustu malých lambátek - jééééé jsou prostě nejkrásnější. Na bahnitých loukách mezi šedými ovcemi běhají zářivě bílá jehňátka. Škoda, že se jim nedá dát nějaká injekce a nejsou malá pořád - hnedle bych si jedno pořídila domů.

Sobota, 21. březen 2009

Hola, hola lopatka volá! Ještě před prací jsem k tulipánům natrhala několik narcisek a napsala jsem uvítací vzkaz. Tak už aby tu ta holka byla, aby ji to neuvadlo. V práci šlo všechno jako po másle, až najednou. Terezák dorazil :-P huban na tvář a zase jsme tu spolu pěkně spokojené...visitoři podupávali před Apple piem a dva ještě někde stopovali.

Pátek třináctého (už druhý letos)

Terouš kolem poledne zmizela. Byla na rozpacích jestli stopovat či jet vlakem. Tak těžko říct jak to dopadlo, to vám poví ona. Já jsem se jenom tak poflakovala, původně jsem přemýšlela, že půjdu lozit na boulder, ale lenost a učení nade mnou zvítězili.

Co ten Terouš dělal??Nooo tak nebylo úplně nejlepší počásko na stopování než jsem došla na okraj Amblu tak jsem byla dosti promočená. Ale jen jsem mávla tak už mě nabral jeden dobrák a hodil mě na vlak. Hodně jsem přemýšlela zda to mám zkusit až do Manchasteru, ale maminka mi kladla na srdce ať sama nestopuji tak jsem to dodržela a jela jsem poslušně vlakem!! Let byl v pohodě a v Praze už na mě čekali maminka a brašule. To byla paráda zase vidět ty jejich krásný ksichtíky!! A k večeři mě čekal vepřík hmmmm lahoda...

Čtvrteční přípravy

Teroušek se už chystá do Prahy nechá mě tu samotinkou na celý týden, ale zase potom přijede s naší první návštěvou. Tak jsem na to zvědavá. Návštěvu slíbilo hodně lidí, což bylo moc milé. Ale jen pramálo zatím splnilo. Ty čtyři měsíce jsou na to krátká doba... hrozně to letí.
Hlavně ji čeká v Praze nelehký úkol - splnit zápočet z běžek, kvůli kterému tam musí. Jinak by tam ani ani nejela - do fuj ble Prahy odsud z podhůří a srdce přírody.
Dneska byl taková vcelku povalečský den. Něco počíst, jít se projít a tak. Dokonce jsme byly poprvé na místním boulderu a super. Jen malinko zima na ruce, ale pěkně jsme se protáhli...Až nám přišel odpoledně email, že jsme celý den měly být na výuce. Sakra jak můžeme být tak blbý? To je neuvěřitelné. Chjo :-( zrovna takový dobrý předmět. Naštěstí to není problém, jen jsme se zbytečně okradli o fain výuku. Musíme si dát sraz individuálně asi se řešilo něco důležitého. Nejhorší na tom je, že to zapomněl i Pavlík. Vážně jsme se hledali.

Středa - angličtinu jsme zase zatáhli (i Pavlík)

Ve středu jsem doma psaliypráce, takže žádné neuvěřitelné historky z natáčení. Večer jsme zase zatáhly angličtinu, protože jsem na ní neměly buňky po celodenním čučení do knih. Kluci nás jen přišli navštívit po angličtině. Lezli k nám oknem jako žížalky - no jo Tomáš pakoš :-) ještě že bydlíme v přízemí. I tak s tím žížalky měli dost práce. Moc dlouho se nezdrželi - jen nás navnadili, že na aj přibyly dvě Slovenky a že příští středu se něco podnikne. Po jejich návštěvě jsme skoukli pár dílů How I met your mother - Barney je čím dál lepší :-D

Omluva všem stálým čtenářům

Dostalo se nám několik otázek, proč nepíšeme. Odpověď je prostá - nestihly jsme to, ale snad do dvou dnů dopíšeme většinu zásadního :-) Tímto se omlouváme za naše zpoždění. Ale těšte se, stala se spousta věcí. Děkujeme za přízeň!

Pozor! Pozor!

Změna systému, komentáře může psát každý i anonym, dnes jsme to náhodou objevili v nastavení a je to už funkční, stačí zaškrtnout anonym a opsat pak číslo. Jabadabadů!!!

Pondělní výuka a úterní zevling

Dneska do školy. Moc se nám tam nechtělo. Chris je prostě divný patron. Dneska nás čekalo hodně praxe. Rozdělily jsme se do skupin a vytvářeli pro sebe bojovky. Naše skupina udělala klasickou šipkovanou zakončenou kruhem důvěry (kyvadlo) a vyzdvihnutím dobrovolníka do vzduchu. Docela se to povedlo. Hlavně tím koncem, těmi hrami. Ostatní také pečlivě tvořili. Terezz si prožila hru v pěti lidech, kdy se každý musel naučit část písničky, která popisovala cestu. Když člověk byl na úseku, který se týkal jeho písně, musel být slepým a nechat se vést ostatními. Ale zároveň jim musel povědět kam mají jít. Bylo to moc fain. Terouš šla s jinou skupinkou. Také nám byla zaspívána píseň, ale my dostali tahák podle, kterého jsme šli. Cestou jsme splnili pár úkolů-jako, že jsme prolézali strom a podobné vylomeniny... Bylo to prima a sranda k tomu:)

Pro představu nějaké obrázky





















Během odpolední pauzy jsme se potkaly s Liz (naše vyučující), kvůli těm pracím a ke svému překvapení jsme zjistily, že jsme měli odevzdat ještě jednu práci, což jsme nějak vůbec nepostřehly. Ale máme ji hotovou. Bylo to vyplňování blogu na internetu na dané téma, což jsme dělaly průběžně. Jenom jsme nepostřehly, že se to mělo vytisknout a odevzdat. Liz na nás byla moc hodná a musíme to udělat do čtvrtka nebo pátku (jsme každá rozuměly jiný den) :-) tak tak nějak. Takže jsme moc rády, že to takhle dobře dopadlo. Uf!
Večer jsme měly zmrzlinové hody. Jo, jo byla to veliká dobrota. Myslím, že zmrzlinu už umíme vyrobit dokonale. Taky jsme se pěkně přejedly. Jsem ji snědli celou. Fuj.
Kluci večer dorazili, ale guláš už jsme nevařili v deset. Tomína dřív nepustili z práce. Zašli jsem do místního studentského baru, kde ještě kluci nebyli, aby viděli místní omladinu. Taky si pochvalovali cenu píva - je zase pondělí zase jen libru :-) Ještě jsem poseděli u nás v kuchyni a k ránu kluci zmizeli do prací. My jsme byly totálně mrtvé, takže jsme s radostí prospaly velkou část dne. Večer shlédly Animetrix a spaly spánkem spravedlivých až do rána.

Nedělní lopatka

Dneska byl v práci klid a pohodička. Pravdou je, že jsme se všichni sešli úplně mimo. Všichni takový mimoň výraz a sem tam se motající bytosti bez cíle. Ale zvládli jsme to až do konce.
Vzaly jsme si z práce pytel šlehačky, který se normálně vyhazuje do koše a večer jsme vyráběli zmrzlinu. Nakonec byly tři druhy: citronová, kakaová a skořicová. Zamražování byl zdlouhavý a odborný proces. Kdy jsem tím chodily míchat cca každých 20 minut aby se nám ingredience neusadily je na dne. Hodně jsme to vylepšily oproti původní receptuře. Tak uvidíme, jaké to bude zítra.
Ještě jsme si zvládly koupit letenky do Pau do Francie. Už se moc těšíme na květnový výlet na jih. Vyšlo to na cca 50 liber pro obě, což je super cena. Ještě musíme vyřešit zpáteční. Asi někdy příští týden.
Zítra nás čeká večerní guláš s klukama Čechama z angličtiny, tak uvidíme jestli se sejdeme. Ráno je moudřejšího večera.

Sobotní šok

Terouš začínala už od rána. Když jsem tam dorazila na půl dvanáctou vypadala hotově. Taky zvládli připravit atd. 25 snídaní. Alel to není česká snídaně. Toust a marmoška nebo tak něco. To jsou hranolky, slaniny, volská oka, fazole v tomatu a bla bla bla - brutus, to bychom měly tak k obědu akorát a ještě by něco zbylo. Takže se pěkně museli všichni otáčet. Bylo jich tam málo. Když jsem přišla do práce bylo už o mnoho klidněji. Ale na drinkách byl Ross, tak mi chvilinku hrozilo, že budu runner. Ten jen sklízí ze stolu a nosí na stůl. To nemám ráda. Naštěstí začal být fofr a Ross byl línej makat, takže jsem se vrátila na drinky. Jabadabadů.
Doma nás k večeru čekalo špatné překvapení. Jsem si tak listovala emailama a najednou jsem zjistila, že nám píšee uředník z Top Hilu (nevím jestli jsme to říkali, tak se jmenuje ta naše budova), že jsme neodevzdaly práce a jaké jsou sankce atd. To jsme čuměly jako z jara. Myslely jsme, že to způsobilo naše pozdní odevzdání, hned jsme mu napsaly email a pro jistotu i té naší vyučující, že jsme to udělaly a co se stalo špatně a jak to napravit. Hrůza. Nakonec jsme musely poprosit Pavlíka, jestli se nestaví se slivovicí... Stavil se a zachránil nás jedním frťánkem pro každou. Spaly jsme jako zabité.

Páteční Kendal

Dneska jsme zvládli hladovku, kterou jsme od někdy přeložili. Ale musíme se pochválit, protože jsme u toho zvládly nakupovat celý den jídlo. Umíme si to zjednodušit, to se musí nechat ...
Ale pěkně od začátku. Dneska Terezz byla tak tuhá, že se dalo vyjet do Kendala až kolem poledne. Nenadělá člověk nic, když nejdou otevřít oči tak nejdou. A to vážně nešlo. Vyrazily jsme na stopíka. Začínala Terouš, po chvíli čekání říkala: "Teď ty, mě se lepí smůla na paty." No a pak druhé auto zastavilo, ale zastavilo by i kdyby stopovala Terouš. Pěkné luxusní auto nás nabralo - takový skoro džíp, s koženýma sedačkama, televizky namontované v sedačkách pro jezdce vzadu, suprová panelová deska, aj. nej vychytávky. Nejprve nás překvapilo, že nám takový chlápek zastavil. Moc se neříkalo, ale pak pukly ledy. Byl fain. Popsal nám kde co je ve městě, hodil nás až před supermarket a ještě nám říkal, že jede za dvě hodiny zpět. Jestli chceme, že nás zase ho zpátky do Ambleside. Ale měli jsme v plánu celodenní výlet, tak jsme odmítli. Ale bylo to milé.
Nakupování jídla, to nám vcelku jde. Hlavně jak jsme měli tu hladovku, Ježiši. Tak jsme měli chuť úplně na všechno. Ale vydržely jsme. Ještě jsme pokoupily nějaké oblečení tílka, pyžamo pro Terezz a Terouš si koupila nejvíc nejlepší triko na běhání je to 2 - 3 vrstva, ale vyvoněné. Měli ho za 22liber, ale jedno mělo pochroumaný zip ke krku tak bylo za 10. Nakonec zvítězilo to, že takhle dobrý materiál vyhrál. Zip se vymění za dvě kilka nebo opraví a nebo se to vyřeší cvočkama. Maximální spokojenost.
Stop zpátky byl pohodový. Hned druhý auto nám zastavilo. Taková milá holčina. Nakonec se ukázalo, že je to kamarádka Terky, co tu už pět let žije. Kterou Terouš přes Olomoučáky... Takže super. Jen holce chvíli trvalo než pochopila, že my jsme taky Terezy. Veliké zmatení jmen.
Večer jsme byly grogy. Hlavně Terezz, tak jsme šli spinkat brzo. Ale prostě hladovka má asi špatný vliv na spánek kolem dvanácté jsme byly obě vzhůru. Tak jsme zkoukly tři díly How I met your mother a bylo líp.

Čtvrtek - balvanu jsme se zbavily

Dnes poslední, snad na dlouhou dobu, vstávání s plnou hlavou toho, co se ještě musí doladit. Terouš a sní všichni hodní kamarádi měli na pilno. Protože jim porůznu rozposílala kusy práce ke kontrole anglického jazyka. Hodní na ní byli, všechno to stihli. Šikulové.
Aby nepronásledovalo Terouše málo smůly, tak vrcholem všeho bylo, že když ona tiskla tu práci, tak v tiskárně došla barva. Už nebyl čas a hlavně nebyla ani síla to nějak řešit, takže jsme o pět minut později odevzdaly konečně obě práce. Terouš ji měla půlku v mlze, ale to už bylo jedno. Uf a jeto.
Po tomto neskutečném výkonu jsme si šli na tři hodiny zchrupnout. Spaly jsme jako špalci. A spokojeni, protože se nám konečně mohlo zdát o pěkných věcech a nepronásledovaly nás práce ve snech. Byla to prostě rychta. Asi se budeme muset zase učit každý den, takhle by to nešlo.

Středa - našli

Tak juchajdá jdeme zase na psaní. Povykládala jsem Pavlíkovi co, že se mi to vlastně včera přihodilo s tou mou prací a ta zlatá duše za mnou přišla na počítač a našel mi mou ztracenou práci(né úplně všechno, ale tu hlavní část ano)takže jsem opět s úsměvem na tváři:) Nemá cenu to protahovat celý den psaní a psaní..U večeře Shally zkoukla Terezz tu druhou práci, neměla to holka špatný, ale v zoufalství jsme zkusily použít překladač na googlu a zjistily jsme, že je to tisíckrát horší než, když to píšeme sami takže nikdy více!! Já jsem nestíhala dát své práce na kontrolu žádnému z rodilých mluvčích, ale velice děkuji všem svým kamarádům, které jsem ten den naháněla na netu zda mi můžou omrknout ty mé šílenosti. Díky mockrát:) Noc byla dlouhá, ale pro tento týden poslední. Zítra v 9:15 musíme odevzdat.

Úterý-psaní a trošku té paniky

Naše dny se začínají trošku převracet snídáme kolem 13:00. Já opět vyrážím do knihovny jsem tam pečená vařená. Mám štěstí, že je otevřeno na počítačích non stop. Práce trošku pokročily tak máme s Terezz radost. Pěkně makáme cca 5 hodin. Dáme nějakej ten obídek a pak vyrážíme zase do psaní. Myslím, že nám z toho trošku začíná šibat, ale držíme se zuby nechty..Po obědě zase nabíhám do knihovny, otevřu práci, která už chce jen trošku poladit a co vidí oči mé modravé...vůbec nic..šikulka Terouš totální blbouš nemá na flašce nic z toho co 5 hodin dělala. To už mé nervy nevydržely a trošku jsem si poplakala. Terezz mi šla opět pomoct, ale bez úspěchu:( Tak jsem raději začala pracovat na té druhé práci a toto mé trápení nechám na zítra. Ach jó je to boj.

Pondělíčko zase mučeníčko

Ztuha se to vstává, když člověk tuší, že do čtvrtka musí odevzdat 3 práce z toho 2 eseje o 2000 slovech a jeden takový blog, který je plný otázek a my je musíme zodpovědět. Také jsme si naplánovaly hladovku takže už i tak podezřelý den. Terouš šupal do knihovny aby mohla vytvářet a Terezz zůstala u krbu a vytvářela doma v pokojíčku. Během dne jsme zjistily, že nám to psaní jde vážně hodně pomalu tak jsme se kolem druhé hodiny rozhodly, že hladovku zrušíme bo jsme tušily, že bude dlouhá noc. No co vám budu povídat psaní, psaní....A pak počítačový mástr Terouš kolem 3hodiny ranní zuří bo si šikovně kopla do vypínače od zásuvky a vypnula si celý počítač takže si vymazala pár hodin práce. Terezz za mnou ještě naběhla a snažila se mi to někde najít, ale marně. Trošku jsem si zanadávala a začala jsem to psát znovu. Uléháme kolem 4:30...to bude den zítra

Teroušovo video jak jsme slíbily :-)

"Happiness - štěstí, blažený pocit"

Lopatka

Dneska bylo kruté vstávání, obdivuji jak Terouš vyskočila za postele. Moje běhání zmizelo v propadlišti dějin. Nebyla jsem nikde. Jsme se potřbovala vyspat, když o tom tak přemýšlím, tak jsme toho tento týden moc nenaspali. V práci jsme si připadala totálně vyzobaně, ale přežít se to dalo. Terouš taky pěkně po ránu bojovala, protože pršelo a nahrnulo se jim tam všechno turistické osazenstvo. Všichni si dali big breakfast, ale všichni něco z toho nejedí a chtějí to s něčím jiným a pak zase něco je zdarma navíc jako akce - prostě peklo. 25 velkých snídaní - na to že v hospodě bylo jen 7 lidí (myslím, tak to je mazec). Samozřejmě všichni v jednu dobu. Terouš se svěřila, že mršila objednávku za objednávkou, ještě, že jsou tam všichni hodní. Ono to taky nebude asi taky tak hrozné jak řiká :-) Den jsme překlepali v pohodě, odpoledne jsme jenom klusly a dopsaly blog :-) Mrtvé upadáme do postelí, zítra škola a psaní prací na nás čeká...

Sobota - učení mučení

Dneska jsem byly pilné jako včelky a kdo nevěří? Věřte!!! Hrozně čtení, učení, psaní, skučení a nářků. Ale to k tomu patří. Není to jen tak, když letíte na Měsíc nebo jdete na nejvyšší horu Evropy. Na to se prostě musí trénovat a my to musíme vymyslet jak! Taky se teda dělalo pár věcí mimo plán. Nevím jak Terouš ta byla asi pilnější - byla v místní počítačové nonstop učebně. Ale já jsme stihla dvě hodiny telefonovat s Elinou (dvě hodiny v řiti, ale bylo to moc fain :-)), upekla jsme Teroušovi koláč s nápisem TEROUŠ a zvládla natahat milion fotek na facebook - bylo to třeba musela jsem mít alternativní program. No k tomu jen dodat ... kačera do hlavy (moudří vědí a nezasvěceným se omlouvám, ale asi jim to neprozradím)

Buchto, koláčo poridge




Zítra nás čeká lopatka a jdeme zase hrozně pozdě spát, tak se malinko bojím, ale jdu až na půl dvanáctou. Zato chudinka Terouš jde na 8:45. Držím ji palce. Doufám, že zvládnu ráno to běhání, když jsem se na to dneska vyprdla narozdíl od mé nejvíc nejpilnější spolubydlící.

V ČR zábava a hospoda tady dřina a pot!

Hola! Hola! Škola volá! Dneska se hrozně těšíme. Budou výtvory.
Bylo to fain. Líbilo se nám to. Příjemné dopoledne pouštění snímků, prezentací a povídání. Už se obě těšíme na Picos, až po pěti dnech v horách něco pěkného vytvoříme.
Na oběd jsme pozvaly totálně zničeného Shauna. Chudák píše diplomku a má toho nějak dost vrásek. Jsme se shodly, že mu je asi s náma moc dobře. Uvaříme mu, smějeme se na něho, v kuchyni řve Ozzy Osbourne, neotravujeme ho blbýma otázkama (což ani nemůžeme i kdybychom chtěli), nic po něm nechceme během toho, co si čte časopis a relaxuje ... no nadlábnul se a šel zničeně zase do knihovny
Odpoledne, jsme si konečně po týdnu byly zase zaběhat (ba ne parkrát jsme byly, ale bída). Fain záležitost - je potřeba trápit tělo, protože náš nejlepší kamarád na život a na smrt Milan - začínal vypadat tak spokojeně, skoro se smál - hajzlík jeden. Ale nedá se mu vyčítat, že by se nám nevěnoval, tráví s námi veškerý čas, nikdy si nestěžuje, sdílí s námi dobré i zlé a je to prostě kamarád do života. Ale je třeba ho udržovat v omezené formě :-))
Večer byl neskutečně studijní. Makaly jsme do pěti do rána. Ale jde to SAKRA pomalu. Ale s dnešním dnem jsme vcelku spokojené. Dobré jitro děti naše :-)

Čtvrtek - sakra ty opičky se nás ale drží?!?

Ježíši to bylo zase ráno :-( jsme prostě paka, pití zas tolik nebylo, ale jít prostě zase spát v pět hodin ráno je pozdě. Pak jsme totálně kožené. Ještě když víme, že nás tlačí práce a k tomu ještě vyrobení nějakého kreativního díla na zadané téma. Nicméně jsme se zmobilizovaly po poledni a vyrazily nafotit nějaké obrázky, které by se nám hodily do videa. Pak se ještě musím naučit s iMovie a Teroušovi snad pomůže Pavlík (hodně v to doufáme). Bohužel jsme ještě zjistily nepříjemnou novinu. Musíme do pátého března odevzdat práci na Chrise - shit.(ale jinak osobním tutoriálem jsme si snad alespoň malinko šplhly)

Musím uznat, že iMovie mají super návod na netu, takže to nebylo mega těžké, ale čas to zabralo - ten zrovna nemáme. Pavlík naštěstí souhlasil a Teroušovi pomohl s vytvářením videa. Nevím co celý večer vytvářeli, jsem na to moc zvědavá. Taky se tu s tím mořím, ale baví mě to. Hrozně rychle plyne čas při těhlech kreativních pracích. Teda to už je hodin jako na kostele. (00:00) A ještě tolika práce.
Pavlík byl velice šikovný a jak dodělal svou práci tak mi přišel dělat asistenci bo já a počítač nejsme ty nejlepší kamarádi. Nějaký nápady jsem měla a tak jsme to s Pavlíkem dali do kupy. Docela jsme se u toho i nasmáli. Jinak Pavlečku klobouk dolů a děkuji:)
Nakonec se zdařilo. Házíme sem ty naše dva nádherné výplody :-)) tak se připoutejte a bavte!?!

Terezz:


"Thoughtful = přemýšlivý, zamyšlený, pozorný, pečlivý, starostlivý, hloubavý, mysliný, pamětlivý"

Nakonec Teroušův až jindy - je to nějaké brutálně veliké a nejde to!!! Ale nebojte nepřijdete o to!