Kendalo a Terouš v lopatce

Dneska jsme měli rozdělený program, protože jsem si jela s Pavlíkem do Kendala pro insurance number. Jeli jsme stopem. První v Ambleside nám přišel, že je nekonečný, ale i tak to bylo jenom cca 20 min. Druhý ve Windermere byl úžasný, vzalo nás druhé auto. Kandal jsme si prošli, nakoupili potraviny, Pavlík si koupil lakýrky (ne, sportovní kecky, ale s lesklou úpravou :-)), úředničina také proběhla bez problému, mělo by nám o tří týdnu přijít všechno poštou. Uvidíme. Byli moc milí. Cesta zpátky byla v pohodě - to jsme první auto odchytli do 10 minut a druhé do 5 minut. Krása.
Večer jsme se potkali s Teroušem, která byla malinko unavená z lopatky. Měla poprvé kasírku. Prý všechno stojí něco a 75 centů - hrůza. Hlavně to nepopléct. Ale evidentně ji nikdo vzteky nezbil, takže myslím, že jí to šlo moc dobře. Dnes jsme měly zase hodinu aj, ale nevím - je to nějaké ne tak dobré jak jsme si myslely. Ale už jsme to zaplatily a asi je to lepší nežli nic.
Ajajajaj - nový žák a zase Čech. Šli jsme všichni na jedno pivko, ještě jsme potkali Martina, Rose a pár známých tváří. Bylo to příjemné. Nový Čech do party je Robert - pro nás jen Robík (to tak nějak vzniklo). Ten večer tak příjemně utíkal k tomu měl zase Tomínu náladu hrozně pít a objednávat. Takže se to nějak protáhlo. Tady ty angličtiny to je náročná záležitost. Domluvily jsme s klukama za dva týdny na guláš a pivo, tak hezky česky. Bude to príma. Jabadabadů. Ale teď alou spát takhle ponocovat - fuj :-)

Palačinkový den 24.2.

Takže jak to tak chodí, když se jde spát v pět ráno tak bývá po ránu docela slušná opička a co má pak dělat taková Terouš, když je opička sama o sobě a pak má ještě jednu plyšovou v posteli a tu třetí úplně nejvíc největší na zádech:) to se pak dějou věci. No po pravdě jsme toho moc nenaspaly. Jenže dnes nás čekal palačinkový den a já mám palačinky nejradši a je mi tak zle, že když si jen pomyslím na jídlo tak víte co...Ale nakonec se to nějak usadilo a udělalo se trošku lépe.
Tak jsme celý den vyčkávaly s čím přijde Shoun jelikož jsme se včera v putice tak trošku přifařily ke klukům na ten jejich speciální svátek. Bo jsme vedli hlubokou debatu o tom, které palačinky jsou nejlepší. Já tvrdila s marmeládou-klasika a Angláni to jedí s cukrem a citrónem. Shoňula nám doporučoval banán a nutelu. Nakonec to dopadlo tak, že palačinky jsme dělali u nás v kuchyni. Shoun nás hodil do krámu pro ingredience a začala asi pětihodinová příprava palačinek, bylo nás sedm a naše pánvička není z těch největších. Dokonce jsme zkoušeli i nahazování palačinek, ale moc to nedopadlo, první palačinka skončila za sporákem, druhá se zmuchlala a pak nás to přešlo. Dále jsme pozvaly ještě Harryho a naší sousedku Shally a bylo z toho hodně moc příjemné kocovinové úterý...jooo a pro mě jsou stejně furt nejlepší palačinky s marmoškou, ale musím přiznat, že banán, nutela a zmrzlina je velká konkurence:)
PS: Jsme se rozhodly, že tento palačinkový den zachováme i po našem návratu. Tak kdo se přidá k pojídání každého 24.2. ???

Tak nějak takhle to probíhalo
ale palačinky pro sedm lidí se dělaly vážně dlouho

Největší master na palačinky, taky už na tom světě nějaký ten pátek je :-)



Testovací kusy, všichni byli hladoví




No takhle už byla hostina v plném proudu




Jj, naše dílo přírody crazy Harry - hladový jako vlk



Marmoška stejně vede - a to tu máme luxusní malinovku...hmm



Takhle spokojeně vypadá Terouš s plným břichem palačinek

Monday tak to na ten talíř nandej

Dnešní den začal změnou. Místo nudného Chrisova povídání jsme měly modul ' Personal Responses to Mountain Envronments'. Tento předmět se vztahuje k našemu sólo výletu, který nás čeká na Picosu. Bylo moc vydařené a po dlouhé době slunečné ráno tak jsme hnedle vyrazili na zdejší kopeček a cca 10min jsme si relaxovali a hluboce přemýšleli. Poté jsme své pocity namalovaly na velké papíry a moooc nás to bavilo. Pěkně jsme si o tom popovídali co, že jsme to namalovali a dopolední vyučování bylo za námi. Odpoledne jsme probírali přírodu a umění-takový pohodový, hloubavý předmět. Dostali jsme každý vyrobit do pátku nějaký uměleckký počin na zadané téma Terezz-thoughtful a Terouš má happiness.
Nooo a večer přišla parádní žranice- zmrzlianka a takové vylomeniny taky trošku vínečka a pak jsme vyrazily na pivo za libru bo jsme usoudily, že jsme dlouho nikde nebyly. Zábava byla jako vždy vyvedená a tak se nám podařilo jít spát v pět ráno. Příjemné to posezení s našimi spolužáky- obzvláště s Harrym to je vážně dílko přírody:) Dobře, dobře my.

Poslední prázdninová neděle

To platí jenom pro Anglány, naše prázdniny stále pokračují :-)) Terouš zůstala doma a musela zvládnout sama haldovku, ale vypadala ráno odhodlaně. Zachumlaná pod peřinama - a spala jako dub (nejlepší taktika na hladovku). Dneska jsem poprvé byla na drinkách sama samotinká. Taky jsem udělala asi miliardu chyb a omylů. Vše jsme završila tím,že se mi povedlo rozlít čokoládový sirup po schodiště, stěnách a stropě - ach jo Kalamity Jane v akci, ale nikdo se nezlobil - jen to byl opruz uklízet. Z práce jsem si odnesla veliký pytel šlehačky, polévku na večer a scouny (buchty s rozinkami) pro všechny na snídani. Šlehačka byla určena na náš experiment vyrobit si zmrzlinu alá sama doma. Protože v úterý nás čeká palačinkový den. Protože, jsme si včera koupily nejvíc nejlepší a nejvíc normálně nejdražší zmrzlinu, o které se nám může jenom zdát, tak jsme byly plny inspirace. Uvidíme. Smíchaly jsme šlehačku, mléko, kakao a trochu cukru. Ale na vyhození by to být nemělo...

Terouš hladovku zvládla na jedničku s hvězdičkou! Pátá hladovka odškrtnuta - zdařeno.

Sobota

Tento víkend byl trochu jiný, nežli doteď. Protože v sobotu má Terezz volno a Terouš hákuje a v neděli má Terouš volno a Terezz hákuje. Ta co nehákuje, musí zvládnout sama držet hladovku. Je to teď takové více pohyblivé. Více elementů nám narušuje náš stravovací program.

Jen ještě jeden příběh ke včerejšku, protože to se nedá neokomentovat ani nevím jak jsem vám to mohla zapomenout říct. Jak jsme odevzdávali všichni tu moč. Kluci neustále měli nevhodné narážky na moč, blbé nápady a tak. Jenomže jeden z těch blbých nápadů se zrealizoval. Vše proběhlo asi jen po 30s rozhovoru který proběhl takhle:
Deny: "Myslíte, že by to někdo vypil, ani to moc nesmrdí" Ukazuje na svoji moč po zátěži, kterou právě odzátkoval.
Adam: "Asi jo."
Deny: "Ty?"
Adam divně kouká.
Deny: "Kolik kdo dá, když to Adam vypije?"
dohromady se sešlo cca 10 liber.
Adam: "Ok, to vypiju"
Jen počkal na kameramana, Deny řekl do kamery - to co vypije, je to, co jsme nachcal já. Adam vypil. Blbě se zašklebil a bylo po příběhu. Všechno se odehrálo neskutečně rychle. A hold nedá se nic dělat, ale smála se celá třída včetně nás. Nešlo to jinak. Adam měl radost, ze svých 10 liber (pak jsme mu jeho částku zvýšili na 12) a třída v klidu pokračovala ve svém životě jako dosud. Musím uznat, že nic podobného jsme ještě neviděly.

Zpět k sobotě. Hrozně jsem se chystala na učení. Ale nakonec z toho bylo prd. Nevím jak to, asi po těch testech. Ale prospala jsem celý den. Takže jsme se bála noci, a to bylo oprávněné. Zase noc plná vášní. Nejvtipnější je, že většinou nespíme obě. Taže noc plná převalování sem tam přerušena otázkou: "Spíš?" a pak smích. "Ne, taky nemůžu usnout." Až jsme to konečně kolem jedné až druhé hodiny ranní zatáhly.

Fittness testy

Hodina začala poklidně. Dorazil na ní master přes testování z Landcasteru, takový sympatický chlapík, který evidentně moc ani moc nechtěl mluvit před lidmi - hodně jezdil za mlada na kole objezdil závody po celém světě, ale prezentoval to velmi skromě. Testy začali: všichni vyrazili směrem k horolezecké stěně, která tu je - po chvíli čekání (kdy jsem se rozcvičili - ale dost málo) jsme se do toho daly. Testy na: max skok (dominantní a nedominantní strana), protažení (obě jsme byly excelent :-)), kliky na dvě minuty (i když jsem šly dámské myslely jsme, že zdechneme - veliká mezera), síla prstů (to spíš byla taková šou), síla stehen a zad (taky legrace - člověk u toho vypadal, jak když tlačí bobek, musel si stoupnout do podřepu a táhnout nahoru za tyč přidělanou řetězem k měřiči síly - nenatáhlo se to ani o milimetr - divný pocit), podřep u zdi ve výdrži (pěkné trápení, to tak pálí) no a třešinkou na dortu byly shyby pro nás jenom výdrž ve shybu (jenomže ne na tyči, ale na široký úchop na stěně - no pro mě rozhodně nemělo ani smysl vytahovat stopky: absence těchto svalů je zřejmá 3s výdrž, zato Terouš možná bude horolezec ta vydržela 7,5). Parádně jsme si užily dopoledne. Odpoledne nás čekal běh - odevzdávaly jsme moč před a po běhu a ještě nám brali i krev - komplexní výsledky budou v pondělí, tak jsme už teď zvědavé.
Večer jsem byly utahané jako koťata, ale náš výkon jsme zapily lahvinkou růžového vína a zajedli zmrzlinou s ginger breadem. Mňam. Ještě jsem nelenily a potkaly se kolem desáté s Hughem. Bylo to moc příjemné posezení a alespoň jsme potrénovaly aj. Je to potřeba. Furt jsme jako dva Tataři na výletě. Asi se to nezlepší. Prostě půl roku je málo a hlavně jak bydlíme spolu, tak je to pomalejší :-( ach jo. Nebo je tu ještě varianta, že jsme totálně natvrdlé. Taky možnost. Když už jsme ten Blb a Bob :-)

Čtvrtek, zabloudil i krtekek

Prázdniny jsou v plném varu tak jme byly opět v práci. Terezz dnes vyrážela už na devátou a já měla až později tak jsem se nechala vyhecovat a běžela jsem do kopců. Byla jsem dost překvapená, že jsem celkem rychle vyšlápla tu šílenou dokopcovou pasáž tak jsem to vzala klasickou cestou zpět. Jenže jsem se nějak zamyslela a furt jsem tak běžela až jsem najednou byla někde a vůbec nevím kde,jediné co jsem věděla, že jsem v kopcích a že musím být do hodiny v práci. Tak jsem to vzala z kopce k jedné zítce tam byla pěkná bažina tak jsem ji proběhla, stále jsem nevěděla kde jsem tak jsem běžela k druhé zítce-taky bažina tak jsem ji proběhla to už jsem byla od bahna celá a čas se začal krátit... Nooo tak jsem to vyběhla zase podél nějaké zítky nahoru, že omrknu, kde to vlastně jsem. Zjistila jsem, že úplně nevím kde jsem tak jsem běžela ještě na jeden kopec a tam jsem konečně zahlédla něco co je mi povědomé, takhle jsem přeběhla ještě pár kopců s narůstajícím stresíkem bo čas se mi pomalu krátil. Konečně jsem uviděla můj cíl tak jsem to skoro sprintem vzala dolů. Doběhla jsem jen tak tak a úplně totálně rudá jsem nastoupila(v čas) do lopatky. Jooo je to paráda jít si takhle zaběhat:)
Práce utekla jako vždycky prozatím svižně. Večer jsme zase něco málo poučili a hlavně jsme šli brzo spát, protože náš zítra čekaly fittness testy - na které se moc těšíme a jsme na to moc zvědavy. Jen nevím jestli Terouš po dnešním výkonu bude schopna zítra běhat a předvádět testy na sílu jak o život, dost skučela, že jí bolí nohy.

Středa koláče je třeba

Dnes zase mezi koláče, kafíčka a zákazníky. Ale před touhle šichtou jsme si byly společně zaběhat v kopcích. S prstem v nose :-) budeme to muset prodloužit... Protože je hrozná škoda, když se člověk po necelých dvaceti minutách vyškrábe noru zase rychle běžet dolu, chce si to tam mezi vrcholkama pěkně užít - pokochat se krajinou (když zrovna není mlha jako dnes), omrknout všechny možné bažiny, jezera a potůčky či jenom spočítat kolik oveček běhá v ohrádkách.
Práce byla v pohodě, akorát dneska nebyl v kuchyni poťouchlý Rumun, ale byl tam otrávený Ross, který odmítal mýt nádobí a zbytek lidí statečně dělalo, že to taky nevidí - museli jsme se toho chopit, ale já jsem měla co dělat na drinkách, tak se Terouš zásadně proti své vůli stala hlavním myčem - po hodině se této funkce zbavila - uf. Ty angláni jsou hrozně líní, toho za 10 minut uděláme 3x tolik... ach jo, ale naštěstí ne všichni - máme jen své tři favority.
Po práci jsme si ještě byly klusnout. Jenomže byla tma jako v pytli. Měli jsme svoji čelovkovou premiéru, je to docela legrace a hlavně změna. I stokrát oběhaný okruh v parku je najednou takový dobrodružný. Večer jsme se zase pilně učily. Termíny odevzdání se neúprosně blíží. Terouš se šla podívat do zdejší pracovny počítačů, která je snad otevřená nonstop, což je fakt super (mají tu totiž nonstop recepci). Vrátila se po dvou hodinách, ale netvářila se až tak nadšeně. Prý nic moc nemá. Ale uvidímě, výpisků měla hafec - jen to pak hodit do nějakého testu. Nebude to tolik na pohodičku, ale myslím, že to zmákneme. Jsme holky šikovný :-)

Po práci né legraci, ale školu!

Hola, už se blíží termíny seminárek. Dneska jsme se v tom jen a pouze potvrdili. Jednu máme do 5.3. - no tak nejvyšší čas mít ji už alespoň polovinu napsanou, aby nám ještě někdo zkontroloval gramatiku. Líbí se mi, že tu mají hodinu ve škole a v rámci této vyhrazené hodiny mají studenti za úkol číst si knihy, které použijí. Bomba! My jsme se s Teroušem dozvěděly, že jsme pilné a byly jsem pochváleny za to, že už pěkně načítáme knihy atd. Takže spokojenost. Také jsme se rozepsaly do skupin na páteční blok školy. Budeme dělat fittness testy - zvlášť jsem si vyžádala jeden fuj test na anaerobní práh. Moc se na to těšíme - zjistit, kde máme hranice bude zajímavé a dobrá motivace pro budoucí trénink.
Odpoledne jsme pokoukly po obchodech. Začínají slevy zimního zboží. Vyhlédly jsme si jeden batoh, ale to se ještě uvidí. V posledním krámě měli boty za nejvíc nejlevnější ceny. Nakonec jsme po dlouhém přemýšlení neodolala a koupila si trialový boty na běhání - cena? Ze 75 liber na 15 - tak jsem neodolala - měli poslední číslo a poslední kus - zrovna mé. Taky jsme si hnedle byly zaběhat - no chodí sami. Snad jim to dlouho vydrží. Původně jsme chtěli nějaká trička a mikiny, ale to se odložilo na příště. Užíváme si tu jajajajá...
Večer jsme byly neskutečně pilné a do půl druhé do noci jsme se učili, vypisovali a načítali informace na téma sportovního tréninku pro extrémní sportovní výkon: Terouš letí do kosmu konkrétně na Měsíc, Terezz jede jen na Mount Blanc

Pracovní pondělí

V ponědlí, zase do lopatky. To nám to tady v té anglii takhle hrozně uteče. Tím, že jsem začaly pracovat, plyne čas ještě o něco neúprosněji rychleji. Práce šlechtí! Terouš si užívá pozici servírky, háže džouky na babičky, omladinu i zvířata :-) Já už jsem se zorientovala na drinkách, už většinou vím, co je co. Takže no problémo. Jen to mlíko na lathé a mlíko na kapučino - mi furt nějak nevychází, ale to se zlepší cvikem.
Dneska jsem byla poprvé běhat v kopcích. Je to v pohodě. Vypadá to hůře, nežli to ve skutečnosti je. Našla jsem takový okruh, který vychází na 35 min (20 do kopce, 10 z kopce a pět po rovině - nebo tak něco). Je to nová výzva a šance pěkně potrénovat v úrovni anaerobního prahu :-)
Terouš dneska byla v lopatě od dřív. Já jsme nastoupila ažli v půl dvanácté, takže jsme měla čas vymýšlet pytloviny. Martinovi jsme dneska donesly na ochutnání guláš a oba druhy knedlíků. Jsme zvědavé, jak nám poreferuje. Ale zítra to nebude, to jsme ve škole.
Večer jsme zašli ještě do posilky. Lidi, třeba nás ani nepoznáte :-) to by bylo fain... adio amigo hasta pronto

Neděle pracovni

Práce byla pěkný frmol. Nejvíc nejlepší Terouš se podle mě malinko bála (ale asi to není přesné slovo ...), ale její úsměv okouzlil každého zákazníka a každou svoji neznalost zamaskovala divadýlkem. Myslím, že Národní divadlo by ji bralo :-) Já jsme dostala pozici drinky - jabadabadůůů. Jsme nejvíc nejspokojenější. Žádné běhání tam a zpět. Pěkně jenom kola, fanta, džus, kapučino, lathé... sem tam něco přetřít a doplnit. Moc mě to bavilo. Terouš taky vypadala spokojeně ještě si nechala funkci do rezervy - rovnou jí cpali kasírku, tak to ji čeká příště, alespoň si nepřezkouší všechno hnedle.
Na večeři jsem se moc těšili, jsme všichni tři zvědaví jak se guláš uležel. AAA? No královsky, nemusíme se stydět. Ještě jsme rozpekli bagetky, nechali vystydnout, namazali sádlem a posypali petrželí se solí - jako předkrm společně se štamprdlčkou slivovice domácí (zase zásoboval Pavlík) - vynikající, a škvarky. Kluci dorazili malinko později. Vtipné bylo, že si museli přinést talíře a příbor, protože na koleji jsme jich tolika neměli. Pochrochtávali si nad slivkou, škvarky a bagetou se sádlem. Když jsme jim vyprávěli, jak jsme všechno vyráběli nemohli uvěřit a smáli se. Hlavní chod přišel vzápětí. Musím uznat, že je super vidět, jak se lidé olizují za ušima po jídle, co jste připravili. Možná malinko začínám rozumět babičkám, proč toho do nás tolika nacpou. Po jídle s plnými břichy (nemohu opomenout, že pívo jsme k tomu samozřejmě měli taky) jsme vedli nezávaznou konverzci - která měla zajímavý vývoj: cos dělal o víkendu, něco o horách, hasiči, cestování, Indie, problém odpadu - plasty a jejich netřídění, rybaření... a tak dál. Hostitelé jsme byli štědří. Následovala čajová chvilka jasmínový čaj z Číny a sušenky. Jo zítra musíme jít hrozně běhat. Přejedla jsme se jako hrom, ale rozhodně nelituji. Okolo půlnoci kluci odešli. Vypadali spokojeně.

sv. Valentýn

Dnes sv. Valentýna. Docela to tu bují, párečky chodí po promenádách a výlohy křičí kup si srdce z lásky. Pro nás dvě normální den. Trochu studia, tréninky, zevling a skvělý večerní program.
Pavlík k nám přišel po práci s flákotou (2kg) vepřového, protože jsme na zítra pozvali Hugha, Sama a Adama na večeři - pravý guláš s knedlíky, slivovice... a to se ještě uvidí co dál, z toho vyšlo. Malinko jsem nevěděli jak přesně vařit guláš. Naštěstí Pavlíkův tatínek byl na drátě a dal nám přesný postup a ještě děkujeme moc, že Pavlíkova babička poslala gulášové koření v pytlíku (dosti nám to ulehčilo práci a zaručilo lepší výsledek). Přeci jen poprvé je poprvé :-) Jediná věc, kterou jsme nezvládli byla, že jsme tu flákotu začali rozmrazovat v šest večer, takže zkušené hospodinky a kuchtíci asi tuší, že jsem naše dílo končili kolem půlnoci, i když to šlo vcelku rychle. Maso bylo ještě obaleno pěkně v kůži a tuku, tak jsme dostali spásný nápad - - - uděláme sádlo. Ptali jsme se odborníka na drátě, co s tím. Ale on si nejprve myslel, že máme jenom odřezky a přesvědčoval nás, ať to neděláme. Jenomže díky vymoženostem techniky jsme mu kužu ukázali, jemu zasvítili očka a začal podrobně popisovat celý kulinářský postup. Bez jeho rad a názorné ukázky s utěrkou, jak stáhnout tuk, bychom byli ztraceni. Takže děkujeme moc! Neuvěřitelný čas strávený u plotny přinesl ovoce - dva plné hrnce guláše, půl sklenky sádla, škvarky, zbytky kůže pro ptáčky a smrad v kuchyni. Doufáme, že se to do rána vyvětrá. Jinak nás holky nebudou mít rády. Myslím, že nikdo z nás už lepším způsobem nikdy sv. Valentýna nestráví...

























Ještě taková jedna pracovní - naše uniformičky do Apple Pie :-)

Pátek třináctého

Dnes jsem šla s Pavlíkem poprvé do práce. Zrovna takové nepřející datum. Snad to tam nepodpálím. Znám se, vždycky, když to nejmíň potřebuji se stane něco nečekaného a nepěkného. Simon nás přivítal, vyplnili jsme pár formulářů a v pěkných dresíkách (modré tričko, černá zástěra, černé kalhoty a černé boty) nastoupili do první linie. Dostala jsem za úkol uklízet ze stolů. Což nebyl úkol, který bych nemohla splnit. Taky jsem si prošla celou pekárnou. Zaučoval mě Martin, milý, komunikativní a usměvavý postarší chlapík. Bavili jsme se o tom, co bych ráda dělala - tak snad to půjde. Moje vysněná pozice je na nápojích, takže jestli to vyjde, těžte se na kapučíno či kafé lathé co vám připravím :-) Pracovní den utekl jako voda. Je super, že tam máme pauzu na oběd (můžeme jíst cokoli, co tam mají a tam toho mají) a pak pauzu 10 min na svačinu, zase dle svého výběru.
Na konci šichty jsme dostala rozpis na příští týden a je to lepší nežli jsme očekávaly - budeme v lopatě čtyři dny (po,st,čt,pa, so/ne). Jsme nadmíru spokojené. Snad to nějak v tempu 2 -3x týdně vydrží i po svátku sv. Valentýna. Mezitím, co jsem dřela v práci jako ďas Terouš měla randevů... ale ona vám asi poví sama, jak si užila původně učební den.
Původně jsem také měla v plánu dřít, ale věci se měly nakonec trošku jinak. Když mi Terezz odešla do lopaty tak jsem si poslušně vzala všechny materiály a začala jsem studovat, ale jak to tak chodí, když má člověk volnej počítač tak jsem zapnula skype a jím podobné vylomenina a už jsem klábosila. Takže jsem toho moc neudělala a pak výběh a trošku něco pojíst. Nu a poté jsem dostala ten spásný nápad, že vyrazíme po obědě se Shaunem(to je ten náš nejvíc nejlepší kamarád) na kávu a že začnu zkoušet zlepšovat svojí angličtinu jinak než nad učebnicí. Takže závěrem pěkně jsme pokecali o životě, když jsem mluvila já tak to mělo nádech tatarštiny, ale asi mohlo být i hůř(vzhledem k tomu že jsem dostala návrh na další lekce:)

Když jsem dorazila domů čekalo mě překvapení, které mi udělalo moc radost. Ne ,že bychom se tu s Teroušem nějak hádali či lezly si na nervi, ale minulý víkend jsme měli první takový tichý den. Obě jsme něco dělaly, neměly jsme chuť moc spolu komunikovat... je to zajímavé jak se lidi sehrajou - překvapení malinko navazovalo na věci minulé, tak abyste věděli. To překvapení byla kytička, že prý pro radost a tak, za to že jsme tu spolu. Byl to super nápad a po rychtě v práci mě moc potěšil. Takže vážení, chceteli udělat radost své blízké květince nebo svému princi jděte do toho! Drobnosti nám dělají svět hezčí.

Čtvrteční regenerace

Po tak zdařilém večeru jsem se vzbudily v půl dvanácté. Takže hladovka vypadala jako na dobře zvolený den. Terouš strávila dnešek v knihovně hledáním informací o tréninku do kosmu. Já jsem se učila angličtinu, po včerejší silné motivaci. Uvidíme jak dlouho to vydrží.
Odpoledne dorazila Terouš s dotazem: "Jdeš do sauny?" Jasně, že jsme šly. Nádhera, nádhera, nádhera. Pěkně jsme se zregenerovaly, jenom hlad zesílil. Snad to vydržíme. Takže dobrou noc

Středa - hladovka přesunuta

Z důvodu, že máme každou středu večer angličtinu, jsme musely přesunout hladovku na jiný den - asi čtvrtek. Protože po minulé zkušenosti jsme zjistily, že bychom byly asi hrozně nepříjemné mezi půl sedmou a půl devátou po celém dnu bez jídla. Dopoledne jsme měly přednášku ze zdravovědy. Přišel týpek zpraxe, přinesl vak na výškovou nemoc, který se zkoušel, šily jsme prasečí kůži - jako nácvik na tu lidskou, viděly nejrůznější obrázky omrzlin... aj. Bylo nesmírně zajímavé. Škoda, že člověk všechno nerozumí přesně...

Těšily jsme se, že na angličtině potkáme nějaké cizince, se kterýma třeba něco podnikneme. No tak jsme potkaly týpka z Říčan, zašli ještě s dvěma maďarama na pivo a pěkně jsme to zapili :-) no jo, nenaděláme nic. Ještě jsme se domluvili, že někam vyrazíme a hlavně máme v plánu, udělat pro Hugha guláš s knedlíkama, tak jsme Tomáše pozvaly taky - Ježiš, ten byl blahem bez sebe. "Knedlíky a guláš - tak to jsem neměl ani nepamatuji..." Angličtinu vnímáme jako zdařenou :-) ještě možná budeme plnit nějaký certifikát z aj, vyjde tu jenom na dvacet liber. Budeme se muset zasnažit.

Úterní výlet do kopců

Včera večer jsme byly trošičku líné a pochybovaly jsme o tom zda máme vyrazit do kopců či ne, ale ráno nás probudilo sluníčko, takže jsme se teple oblékly, připravily svačinku, půjčily jsme si mačky, cepíny, compas, mapu a s partičkou, s kterou jedeme na Picos, jsme vyrazily vstříc zasněženým kopcům.
Opět jsme byly rozdělené do skupin. Tentokrát jsme se ocitla každá v jiné skupince. Což by se nám na jednu stranu mohlo dít častěji, ale na druhou je člověk častěji sem tam ztracen v překladu. Každá skupina dostala jednoho horského vůdce. Teroušova skupinka měla sympatického mladého chlapíka jménem David a Terzzina skupina dostala typického postaršího horského vlka jménem Jeff (takhle se snad jmenuje každý horal okolo 40, co něco vylez a slezl). Počasí nás nešetřilo - sluníčko, čistá obloha, minimální vítr. Dokonce byly vidět hranice se Skotskem. Bály jsme se, že se nepotkáme a tak jsme se rozhodli, že si společnou
svačinu necháme v autě a sníme jít cestou zpátky. Ale to jsme se přepočítali. Auto se svačinou i s Teroušovýma kalhotama odjelo zpět do Ambleside... No jo holá huba holé neštěstí. Jsme nějak automaticky myslely, že to bude jako minule. A nebylo. Okolo poledne jsme dali oběd na vrcholku hor. Nakonec skupinky pracovaly v těsném odstupu, takže jsme byli všichni spíše pohoromadě.
Konečě přišel okamžik, na který se obě těšíme už z Prahy, nácvik na sněhu... Nejprve jsem sjížděli kopec a učili se zaseknout cepín, pak se nácvik toho samého ztěžoval. Startovali jsme po břiše hlavou z kopce a vrcholem bylo po zádech hlavou dolů. Bylo to super, jen nám malinko zmodraly kolena - jsem obě měly jen podvlíkačky a na tom šusťáky. Chtělo to nějaký více vycpaný oděv. Ale i tak paráda. Terezz jezdila jako o život. Terouš taky, ale natloukla si koleno :-( tak už to tak nešlo (bolest zvítězila nad nadšením). Přišlo nám ,že blbneme chviličku, ale nakonec jsme tam na těch 20m svahu strávili dvě hodiny.
Pak jsme se ještě naučili jak se tesají "schody" nahoru a dolu, jak se tesá traverz kopce a jako třešinka na dortíku nás čekala chůze s mačkami, ale to už bylo na jiném kopci směrem ku domovu. Zase rozděleni do skupin.
Cesta z hor byla dlouhá a nádherná, dokonce bylo vidět moře potažmo oceán v povzdálí, úchvatné. V Amblu jsme musely jen vrátit všechny věci a měly jsme bojový úkol najít jogurt a kalhoty. Všechno se podařilo. Myslím, že jsme si to moc moc moc užily a byly jsme moc rády, že jsem nebyly líné. Večer jsem spaly jako andílci.
Pravda pravdoucí nejlepší výlet a nejlepší výhled. Já jen že jsem byla s mačkama a s cepínem poprvé a strašně mě to bavilo. Už máme s Terezz dohodnuté, že budeme vyrážet častěji. Jsme totiž na takovéto vylomeniny dobrý team:)


Fotky vám poví více jaké azuro jsme měly:

Pondělní učení mučení

Dnes nás čekala prví hodina předmětu `International Dimensions`velice teoretický to předmět. Celé dopoledne jsme probírali vztah člověka k přírodě, civilizaie a ták. Bylo to celkem dlouhé a náročné, ale samosebou i velice zajímavé. V druhé polovině dne už bylo v plánu zajímavější téma a to povídání si o našich zkušenostech z cest (jiná kultura, vztahy prostě co vám přišlo zajímavé). Byli jsme rozděleni do skupinek po šesti. Bylo to velice zajímavé spolužáci hodně cestují takže o peprné zážitky nebyla nouze. Já mám prezentaci až na příště, ale Terezz už byl připravená. Já byla v jiné skupince takže vám nemůžu úplně přesně říct jak se jí to povedlo, ale povídala o Indii a ukazovala i fotky takže to bylo určitě fajn, ale asi vám sem k tomu ještě něco napíše sama:)
Jinak její nos vypadá vážně pěkně a taky se nám ve třídě všichni pěkně smály. My jsme povedená dvojka prostě Bob a Blb:)

Jo jo, prezentaci jsem si teoreticky připravila - alespoň v bodech. Jen škoda, že jsme to nedodržela, mektala něco úplně jiného (tak alespoň to bylo pořád o indii). Jen jsem jim toho půlku neřekla, co jsme chtěla a pak jsem mluvila hrozno hrozně. Sem se klepala nervozitou jak osika a ještě jsem zrudla jako rajče. Není to jen tak zadara v té aj :-( horší prezentace mohla být snad jen moje prví někdy v první třídě.

Nedělní romantika

K dnešku snad jen toto foto nynějšího počasí:








Přejeme klidnou a dobrou noc. A dobrý vstup do nového pracovního týdne.

Cvičme v rytem a party v noci

Dnes už nebylo tak krásně jako včera, tak jsme se netáhly na kopec, ale daly jsme si pěkně do těla ve zdější polilovně. Mělo to jen jedinou chybu. Ačkoli jsme chodili docela makačky, měly jsme neustále studené ruce a nos - jaká tam byla zima :-( jsou to magoři angláni jedni. Takováhle kosa! (vážně jsem se neflákaly - kdyby to náhodou někdo hodlal v duchu zpochbňovat :-))

Jinak nás těší, že se k nám krkolomně dostávají zprávy, že blog někdo čte, ale mohli byste taky něco písnout SEM! Jak pak máme vědět jestli to někdo čte? A krom toho se s tím píšeme cca půl hodinky každý den - tak se koukejte za dvě minuty zaregistrovat (kdo s tím má vrásky, tak pod falešným jménem) a něco napsat, nebo alespoň email? Je to super číst i ty věci od vás. Tak nás takhle netrapte.

Večer nás čekala akcička na neznámé téma. Dorazily jsem něco po deváté, začátek byl na devátou hodinu. Místo jsem našly mazácky, nevěděly jsme kde to přesně je. Indicie byla někde u pumpy. Tak jsme od pumpy pronásledovaly pár mladíku s pivama a bylo to super - šli na naší akci. Takhle se, chodí na akce, ne že se bude hodinu smskovat, nežli se dohodneme. Téma bylo jednoducéě - aby se všichni měli rádi a porozumění - maličko alá Woodstock :-) Všichni jsme si pomalovali obličeje barvama - Terouš v duchu manitoua (ale vypadali tak všichni, ale jen ona byla opravdově manitouem stvořena - my jsme jen slabý odvar). Zaplnil se byt davem, hrála hudba (od techna, drum a basu, rege -... všechno). Mají super mixáky na CD ale pracuje se s tím, jak s deskama, a hudbu tu míchá snad kažný - ...
Uvítacím drinkem byl český absint (fuj, ale vypít se to muselo). Hlavně se tančilo. Skvělý je, že tady tančí opravdu všichni, takže to má štyl - se toho nebojí. Také nás zaujala toaleta, která byla jakoby ve skříni - super - dvojkřídlé dveře a zavíralo se to na takový udělátka, jako skříň (mají to nahře a dole). Nakonec dorazilo i pár splužáků - Terouš se jala seznamování :-) jednomu pověděla, že se jmenuje Tom a že je nejlepší tanečník disco a druhýmu řekla, že je fucking really clever. Tím to skončilo, ale asi si nás pamatujou. Takže úkol splněn. Potom jsme se s nimi ještě vyfotili.
Akce byla náramně povedená. Terouš se vzbudila s opravdu hroznou kocovinu - ještěže ji Shaun doprovodil domů... Já jsme bohužel vystířízlivěla jedenou ranou do obličeje - asi mám nějaký nalomený nos ... :-( protože se mě ujal na parketu jeden mládenec, nedal si vymluvit, že nechci aby mě zvedal - upadl se mnou a cestou jsem to vzala obličejem přes radiator. Po téhle nehodě jsem to zapíchla a šla spát. Ještě jsme ho chtěla najít a ukázat mu ten rypák, že mi za tohle dluží aspoň kafe a dortík v Epple Pieu, jenomže utekl... Proto jsem Terouše nechala osamocenou mezi 3 - 4 ráno.
Večírek se nám moc líbil a myslím, že se zdařil. Posuďte sami.




























To jsme se nepočůrala. Chtěla jsem vylekat Olího, jenomže mi podjely kopyta, a hodila jsem hrozný záda a pivo, co jsme měla v ruce, udělalo kotrmelec a už za letu se na mě začalo vylévat... No jo, měla jsem zlou myšlenku, tak jsem hnedle byla ztrestaná. Ale fakt je, že Olí se vážně lekl, protože nečekal, že by mu někdo projel pod nohama :-)







Nakonec takový pěkný mixík, pro celkovou atmosféru