Sobota bez kapky deště

Dnes byl parádní den dokonce jsme zahlédly slunce. Ale jak jsme si tak zvykly na ten déšť tak nám to asi přišlo líto a tak jsme si zašly zaplavat. Ba né včera nám nabídl Hugh, že jede do Kendala(větší městečko cca 20km od Ambleside) na nákup a že jdou před nakupováním plavat tak jsme s úsměvem na tváři souhlasily, že vyrazíme s nimi. Terezz byla malinko smutná, protože se jí cestou rozbily brýle na plavání :-( už je málem vyhodila, ale protože je to starý vetešník a lenoch - díky Bohu - tak je jenom hodila do skříně. Ráno se vzbudila s úsměvem na tváři, že se jí o tom zdálo, jak je opravit a světe div se - - - fungovalo to:



Bazén byl sice trošičku teplý, ale dobře jsme si zaplavčili a pak hurá do obchodního centra pro zeleninu. Po pravdě to nebyla jen zelenina a ovoce, ale další pochutiny počítáme tak do konce Května(super ceny za super kvalitní potraviny) nemohly jsme odolat. Taky jsme pokoupily vše na přípravu bramborového salátu, který budeme připravovat pro naše vegetariánské kamarády. To bude zase jednou mejdánek:)
Před třema hoďkama jsme si vyrazily vyklusat do kopců.Žádné strhující výkony, ale parádní provětrání a pokochání při západu slunce.
Za hodinku si dáváme domácí kino s Pavlíkem(samozřejmě v anglickém jazyce) Přejeme vám krásnou neděli.

pátek bláznů svátek

Byla škola a byla mnohem lepší než ta minulá bo jsme věděly o čem je řeč. Jóóó anglina se trošku lepší-hola hej(taky se pěkně učíme)Terezz je zvyklá, pilná, ale kdo zná mě tak musí valit bulvy:)
V podvečer jsme si vyrazily zahrát badminton(nechci se chlubit, ale po dlouhém boji jsem Terezz rozmázla). Jak jde o něco s pálkou v ruce tak jsem na tom o trošku lépe(to je, ale asi to jediné).
Nó a po sportu přišla naše oblíbená pasáž což je jídlo a po jídle...wait for it?...pivčo:) Byly jsme opět ve studentském báru bo tam byl Djský battle, kde jsme musely zafandit Olimu, Samovy a Harrymu( znáte z fotek a předešlých příběhů). Bohužel ani jeden z nich nevyhrál tak jsme šly v rozumnou hodinu domů, nebylo co slavit:)

Oběd snů

Většinou se ve čtvrtek budíme dost brzo. Hádejte proč? No nic. Dnes jsme musely jít naštudovat pár materiálu do knihovny na zítřejší vyučování. Trošku jsme se u toho natrápily bo s kopírkou je vždycky boj, ale nakonec to Terezz s jedním ze zaměstnanců zvládli a pak vítězoslavně prohlásila "děkuji za pomoc v boji":)
O našem kulinářském umění už víte své, ale co jsme předvedly dnes na to by byla každá hospodyňka právem hrdá. Nákup10 kuřecích stehýnek za neuvěřitelné 3libry a neuvěřitelně lahodné gorgonzoly nás přivedl na nápad, že si uděláme kotel lahodného kuřecího vývaru a nejlepších těstovin s kuřátkem a již zmíněnou gorgonzolou(že jsme tak nadšené z kuřátka?už 16dní jsme neměly žádné maso) mnamoso to bylo ještě teď slintáme(a vývar máme minimálně na týden). Po obědě praní a po praní stolní tenis(pro mé pinčesové kolegy ať vědí, že se tu neflákám) a po hraní posilovna a po cvičení večeře a teď jen samé učení(Ytíku a Vladimire nevěříte, že:) Všem přejeme krásné sny

Zase středa zase hladovka!

Středa je den, na který se dycinky moooc těšíme:) Hladovka začala celkem slibně. Pěkně jsme se prochluply(ostatně jako vždy)a vyrazily jsme si založit účet do Barclays banky. Pan manager byl velice rychlý takže pohodička žádné extrémní papírování, účet bez poplatku, parádní studentský život v UK. Horší to bylo s nachlazením, které nás obě dvě přepadlo. Měly jsme v plánu vyrazit se Shaunem do místních kopců(Langdale) na clim/scramble, ale chrchlání, pšíkání a hladovka nám to nedovolily tak jsme na konec přijaly pozvaní do místní Jazzové kavárničky na čaj. Poté přišlo už jen učení, čtení a povalování se, které skončilo neuvěřitelným kručením v břiše a taky nekonečným sněním o jídle(je to tak včera jsme se s hladovkou trošku trápily), ale jak víte ve dvou se to lépe táhne:)

Ještě z pondělí

Aneb jak se bavíme cestou cestou domů - a to jsme byli střízlivý...

Shaun, Terouš, Olí


Pavlík, Shaun, Olí, Sam


Kloboučky nám sluší


Ještě jednou ale bez kloboučků


Že mu vlezu na záda, nežli to najde
,

Pavlík: "Hi hi bude tam můj prst!"

Mikro navigation

Jako vzorňáci jsem byly na místě už v půl deváte, ještě po tom, co nám včera Olí říkal, ať rozhodně přijdeme včas. A byly jsme tam takhle brzo zbytečně, tak nevadí. Vyučující se rozhodli, že mačky a cepíny necháme doma, což nás malinko mrzelo, ale nadruhou stranu to nevadilo. Neustále poprchávalo a vím, že bych byla totálně durch, kdybych nemohla mít pončo a to by se asi blbě nosilo na sněhu... Nacpali jsme se všichni do školního minibusu a jeli do kopců. Pravdou ale je, že my dvě bychom vzhledem ke znalosti zdejší krajiny, mohly trénovat orientace hnedle na kopcích za školou, ale místňáky by to vážně nudilo. Déšť stále pokračoval - mželo a to bývá na celé dny i týdny. Takže mželo celý den a do toho byla ještě mlha. Běhali jsme po kopcích po dvou skupinkách po 6. Učili jsme se práci s kompasem, mapou a pak jsem taky vyzkoušeli mapu na orienťáky (takovou tu pekelně podrobnou). Chvíli nám trvalo, že jeden cm je 10m - jsem nás vždycky hledala do centimetrů od startu a ono jsme ušli tři... ale myslím, že jsme navigaci zvládly obstojně. Překvapením pro mě bylo, že neznají pončo - takže jsem pro ně byla totální exot ve velikém ponču a říkali mi Darkwider :-) Oni byli pekelně dobře vybavení vším. Tolik nepromokavýho oblečení, co měl na sobě jeden člověk jsem nikdy neviděla pohromadě. Taky nevypadali tak zmrzle jako my.
Celý náš výlet byl od 9:00 do 17:30 takže jsme jen večer mrtvé padly do postelí. Všude po pokoji máme rozvěšené věci na usušení - vytváří to nepopsatelny (i když ne hrozivý) zápach všechno dohromady (přeci jen jsme dvě květinky) a ještě to má nádech botanické zahrady... doufám, že to brzo uschne abychom to mohli zlikvidovat

Jsou sice malinko mázlé, ale pro představu ...

Byly jsem slušně durch


Jo tak tohle jim připadalo vtipné :-)

Pondělí

Dnes jsme se ve škole učily o lavinách, což bylo nesmírně zajímavé. Všechno možné dělení, co dělat když, jak zjistím který terén je vhodný a který je nevhodný...aj. Kromě jiného jsme se ještě na začátku dozvěděly jak překrosit hlubokou řeku, když je nás více (ideál 3) - buď v kolečku, které se točí s proudem, nebo v lajně za sebou čelem k proudu. Zajímavé...
Stihly jsme zaplatit ubytko - juhů, alespoň ty kreditky nejsou absolutně na nic (zdejší obchody je nepodporují, takže se s nimi nedá platit) a domluvily jsme si schůzku v bance na středu, abychom si zařídily účty.

Večer jsme zašli na basket - přítomnost nás tří zvedla navštěvovanost této aktivity o 100% :-) ale bylo to fain, dva kluci uměli perfektně, jeden byl spalovač jasných košu a nevracel se a zbytek jsme byli nastejno. Po basketu si nás vyzvedl Shaun (Šón) a jeli jsme k němu na večeři, je to dřina. Barák plný jen kluků, zimy a takového klučičího nepořádku. Sešla se tam slušná partička - 3 outdoor study jeden bláznivý umělec a jeden animátor - všichni vegetariáni, všichni vtipní. Vařili jsme specialitu z jižní ameriky - okra, sladké brambory, cibule, zelí, česnek, chili papričky, řapíkatý celer a koření (nějaké jen základní. Všechno se to postupně nahází do jednoho hrnce a nechá vařit dvacet minut. Podávané s rýží a bagetou. Klukům malinko ujela ruka s chili... všichni popotahovali, ale chutnalo nám. Pak jsem byli zavedeni do obýváku - v podkroví rovnou pod střechou. Pekelná zima (jako ovšem tady všude), pohodlné sedačky, kamenný stůl, který byl přitažen vlastními silami odkudsi z plání a dobrá hudba z gramce. Koukali jsem na Talking Head a jejich koncerty (co ti dělali na podiu? neuvěřitelné tanečky).
Po večeři jsme ještě zašli na jedno pívo do studentského baru, protože každé pondělí mají pivko za libru - to je hodně příjemná cena. Zítra nás čeká Mikro navigation - celodenní běhání asi někde v kopcích s mapou a buzolou (máme mít i mačky a cepín - tak uvidíme co z toho vyleze?)

Neděle a učení

Včera jsme nakonec zašli na jedno vícepívo s Pavlíkem, Harrym a Jefem. Nejprve jsme na koleji zkoukli Step up a potom jsem zašli do nádherné hospůdky, kterou jse es Teroušem objevily už minulou sobotu (když nás nepustili na welcome party). Harry je neskutečný týpek - musíme ho vyfotit nebo nahrát, protože se nedá popsat jakým způsobem vypráví (šílený akcent, nulová skladba věty a dokonalá až theatrální mimika). Váleli jsme se smíchy všichni celý večer. Nakonec ještě dorazila Jefova slečna, která byla taky moc sympatická. Největší legrace byla, když jsme se předváděním bobra (jen Terezky) přesvědčovaly, jestli mysleli tohle zvíře :-) obě jsme měli vyceněně zuby a předváděly, že koušeme stromy na hráz... no prostě legrace. Nakonec jsme se ujistily, že to bobr byl.

Nedělní učební den začal trochu překvapením, když nás ještě spící přišel navštívit Hugh, že nás zve dnes na večeři. Dnes slaví výročí jeden významný básník ze Skotska, je to právě 250 let, co se narodil (koho by to zajímalo více na http://www.bbc.co.uk/robertburns/). Pak následovalo už jenom učení a učení. Kdybychom dělaly 3 dřepy za každé slovíčko, které hledáme ve slovníku více jak 3x, tak už máme nohy jako Schwarzenegger. Proč jsou ty naše hlavičky tak málokapacitní :-(

Večeře se náramně povedla, měli jsme ušťouchaný sladký brambory s mrkví, normální brambory uvařené, huggi (typicky skotské- z ovce) - vegetariánské a normální masové (což byla skoro jako jitrnička). Tři kluci nám uvařili a pěkně se o nás postarali. Nakonec se těšíme na odvetnou večeři v českém duchu. Ještě jsme se zašli podívat na jednu oslavu narozenin - 21, mají velmi zajímavý zvyk, že oslavenci každý přinese něco na sebe (barevné legíny, ustřižené tepláky, spodky...aj. věci - cílem je aby vypadal co nejšíleněji) a ještě dostane 21 balónků a za každý, co neuhlídá (někde ho bouchne, někdo mu ho bouchne, uletí mu...) si musí dát panáčka. Slušnej zvyk. Zapadli jsme střízlivé a příjemně najedené do postele a zítra nás čeká škola - hola hola.

Ve znamení procházky a západu slunce

Pěkně jsme se prospaly, to se nedá popřít. Terouš přes noc zobla jeden Acilpirin - bylo ji zle, ale snad jsem to rozehnaly zázvorem a léky. Dnes vypadala už lépe. Přes den jsem studovaly. Dřina to je, to se nedá popřít. Už máme úplně placatý zadky z toho sezení. Nicméně jsme udělali hromadný oběd a pa vyrazili na procházku směr jezera. Tak koukejte, jaké to tu pěkné je:

Kostel v Amble - a sníh v pozadí na to pozor - tady od pátku sněží



Jak se mám tvářit? - Tvař se normálně... - Hmm takže jako pako?!!



Jezero - labutě jsou meziárodní zvěř - furt stejně zvědavá a chrčivá



To je ségra, jsme musely pokecat!



Okénko do krajiny



Kdo je kdo?



Je ty mě fotíš. Chjo ty fotíš tu ceduli. - Jo, ale s Pavlíkem v pozadí. :-)

První školní den

Dnes jsme byly kupodivu podezřele brzo ve škole, což není ani u jedné z nás zcela běžné. Za pět minut vyučováni jsme byli ve třídě jenom tři, ale nakonec tam všichni doběhli cca o pět minut pozdě. Zdejším učitelům to nikterak nevadí. Ne jako jistí učitelé u nás ve škole, kteří po zvonění zamknou třídu. Sympatická mladá učitelka nás přivítala. Když už jsme se všichni konečně sešli, museli jsme všichni nahlas říci, co nás zajímá...Nerada mluvím před třídou aj - zvládly jsme to :-)
Celé tři hodiny v aj, bylo napokraji našich sil, hlavy jsme měly jak balóny. Nakonec jsme dostali za úkol přečíst si nějaké články o čem budeme chtít ... v Čj otázka půl hodiny. Tady to s nastudováním materilu k předmětu máme na celý víkend. Chjo, ale my se tím prokoušeme, věřím nám.
Odpoledne jsme se zaregistrovaly ve sport centru a pořádně jsme si dali do těla. Jen Pavlík vypadal, že z našeho cvičení asi umře :-) Následně jsme zblajzli skvělou polívku, kterou jsme ukuchtili - jenom měla dost podezřelou barvu (osmahlá cibule a mrkev - zalito vodou, hozeny brambory, sůl, pepř, 4 kostky masoxu, co brutálně barvil a korunku jak barevně tak chuťově tomu dalo vajco s mlíkem). Grandisimo bonisimo!!!











Nikde tu nemají naběračky (alespoň ne na kolejích) - Bylo potřeba improvizovat




Následně jsme padli jak zabití. Dobrou noc

Bedminton-jipi ja je

Dnes vám byla paráda:)
první věc, že jsme mohly jíst a druhá, že bylo krásné slunečné počasí... Šly jsme se proběhnout(klasika).Pak oběd vynikající záležitost. Je fakt, že po hladovce chutná všechno dobře. Poté sešlost kvůli Picosu, který máme od 7-22.5. už se nemůžem dočkat. No, ale co přišlo večer to bylo vážně žůžo bájo. Ve sport centu psali, že je každý čtvrek badminton tak jsme zašli a byla to važne super legrace bo tam bylo asi 10 profi hráču v důchodovém věku. Byli tak strašně skvělí, že nás vzali mezi sebe a dvě hodiny jsme s nima hráli, ještě teď se obě řechtáme. No nic doporučili nám, že máme raději chodit ve středu se studentama tak to uděláme a pak až se to pořádně naučíme tak si s nima půjdem zahrát znovu. Toť vše, zítra škola volááá. Dobrou noc

Jejejejéjejé

Takže neděli jsme dobře prohnípaly v bytě - nějak náročný večer. Ale učily jsme se anglicky na nástěnce, kterou máme v pokoji, přibyly asi 4 papíry s vypsanou gramatikou. Ale stejně ta angličtina bude ještě chvilinku (měsíc dva?) boj...

Pndělí byl príma den, první školní. Dostayi jsem rozvrh a zjistily jsme, že máme školu až do konce března už jenom 17 dní - tak porůznu to vychází na školu 2x týdně. Což je vcelku milý. Taky jsme bohužel zjistili, že máme problém s jedním předmětem, který už začal v září a tento semestr mají jenom praktika. Musíme si ještě jeden předmět dovybrat - tajně doufáme, že nám vyjde předmět jehož obsahem je jet do Skotska...prosím prosím.
Každé pondělky mají ve zdejší studentském klubu pivko za libru a to je hodně příjemná cena normálně to je 2.50. Takže jsem vyrazily do ulic se spolubydlícíma, jsou to samé učitelky-slušný babinec. Večírek se zdařil, mluvily jsme plyně anglicky - škoda, že to nějak ráno zmizelo - přece nemůžeme pít pivo před školou. Ach ty zábrany.

Úterý odpovídalo pondělnímu večeru. Ti malí skřítci co nám tloukli v hlavách - permoníci jedni - ne a ne přestat. Jen jsme se asi na hodinku prošly, něco málo početly a zkoukly nějaký ten film.

Středa! S prací stále zatím nic - mají tu okurkovou sezónu, chjo taky sem musíme jet v době finanční krize. Ale Simon s námi počítá na Velikonoce, už aby to bylo. Peníze mizí. Vyřešily jsme formality ve škole a pak jsem se poprvé odvážili do prádelny - raději všichni tři dohromady, co kdyby náhodou :-) praní jsme zvládli na jedničku, jen nevyužíváme rozhodně kapacit zdejších praček jsou na 7kg prádla - což možná činí naše všechno prádlo dohromady. Taky jsme ješťě opatrní s barvama, ale to se poddá. Celkem i se sušičkou to dělalo 1.90.
Následně jsme zašli s Pavlíkem na výlet do kopců na můstek z kamení obklopen vodou. Bylo to příjemné i dkyž krajina dnes byla obzvlášť ponurá. Fota zde:

















Pavlíkův patent - protože tu mají zvlášť kohoutek na teplou a zvlášť na studenou vodu. Myslím, že už taky budeme pokukovat po nějaké pěkné krabici od džusu. Mám permanentně ledové nebo opařené ruce. Protože jsme nedočkavá a nechce se mi furt napouštět to umyvadýlko




Jinak jsme zcela zapomněla říct - středa je náš den hladu, takže bylo repete. Myslím, že nám to šlo resp. ještě jde lépe nežli minule! Děláme něco pro detoxikaci těla a ještě ušetříme, shodly jsme se, že se to hodí :-)

Slunečná sobota :-) la paráda

Pěkně jsme si pochruply až do desíti hodin. Dneska nás čekal veliký nákup - plánovaly jsme výlet do Kendalu. Rozhodly jsem se zkusit stopíka a vyšlo to - vzal nás mladý anglán, čerství tatínek a zároveň DJ (nebo tak něco) a nakonec nám doporučil nakoupit ve Windermere, což je blíž. Vzorně jsme nakoupily, plný koš. U pokladen jsme, ale bohužel zjistily, že kartou z KB kterou jsme hrozně nutně museli mít, protože ... škoda mluvit ... se zde nedá platit, protože není podporovaná nebo nevím. Pošlu jim výhružný email šmejdům :-( ale ty obštrukce nám to nevyřeší. Nakonec jsme to zamázli v hotovosti. Nakoupeno máme tak do března krom pečiva aj. Jsme holky šikovný.

Fotky z cesty na nákup kolem jezer - doufám, že mají školní jacht klub






Pěkně jsem si vyvařily - brambůrky s fazolkama, zároveň jsem zapekly vločky v troubě alá uvidíme, co z toho vyjde. Jj, vyšlo to :-) Obkroužily jsme po svých rychlých nohách náš běžecký okruh a teď se zvolna povalujeme v pelechu. Není to krásná sobota?!!
Mimochodem, ty vločky jsme chtěla dopéci a spálila jsem je (já Terezz) - chjo.

Večer jsme se v doprovodu Pavla vydaly na welcome mejdánek, o kterým nám všichni vyprávěli - a jestli půjdeme a tak. Škoda, že nám zapomněli všichni povědět, že je potřeba si koupit lístky předem. Když jsem všichni tři pěkně natěšení dorazili ke vchodu týpek sekuryťák nám pověděl, že už je vyprodáno.
Zabavili jsme se na pokojíčku a otevřeli si lahev vínka sami. Pak jsme si s Teroušem řekly, že nebudeme sedět doma, vyrazily jsme do jednoho z místních barů - jsou hrozně útulný (ne jako ty knajpy u nás) a hlavně se tu v hospodách nekouří - DĚKUJEME ZA TY DARY - moje hlasivky jsou nejvíc nejšťastnější. Nakonec jsme se před zavíračkou stavily i na welcome večírku, Terouš tu potkala ještě pár známých z doby minulé, zatancovaly jsme si a doma padly jako zabitý. Není to jen tak ten studenstký život, jen si nemyslete! :-)

První(dobrovolná)hladovka a deštivý pátek

Druhý den jsme začaly kolem jedné hodiny bo jsme dospávaly náš slavný let. Celou noc jsem se těšila na chlebík s vynikajícím máslem co jsme si tu pořídily. Když jsem, ale najivně připravovala snídani přišla Terezz s tím, že dneska drží první hladovku(je to její nový koníček). No nic prostě jsem zblajzla malou topinčičku a aby ji to nebylo líto tak jsem teda nejedla taky.
Tento den jsme měly sraz na registrace do knihovny a loginy a tokové věcičky. Bylo to nárožné bo jsme dve hodiny jen blbe koukaly a snažily se porozumět co nám říkají. Obešly jsme další lidi z fakulty každý nás poučil o něčem jiném noooo bylo toho vážně hodně. Chtěly jsme si zlepšit náladu tak jsme se šly projít kolem Ambleside a pak dokonce vyklusat(mé oblíbené kolečko přes ovečky a krávy). Jen pro zajímavost hladovku jsme vydržely celkem v pohodě(Terezz měla občas haldy, ale kdo ví z čeho:)

Dneska jsme zase lítaly po instrukcích, zase jsme koukaly jak sůvy, ale zatim nám to naše kejvání žerou. Naplánovaly jsme si hezkou procházku k nedalekému jezeru. Bohužel jen jsme vyšly začalo dost pršet, ale jsme statečné holky a co tě nezabije to tě posílí...Teď jsme se vrátily a samosebou sušíme.
V knihovně jsme si dnes půjčily pár pohádek a Harryho takže ahooooj jdeme studovat a číst.

Letem světem

Naposledy jsme zamávali rodinám okolo půl jedenácté večer. Letěli jsme nad mraky s uječenou stevardkou a podivným stevardem Ričrdem. Pěkně jsme se prochrupli cestou. Před přistáním se stevardka rozhodla, že můj batoh - který mimochodem vážil 13kg je rozhodně špatně umístěn - pod nohama, málem jsem dostala solidní zjebunk, ale nakonec se Ričrd přiznal, že nám to povolil. Ale ona byla pilná ve své práci. Popadla batoh a křičela na celé letadlo ÓÓÓ My God!!!So haevy. Ričrd help me... následně pro velikou šou a naše zasouvání se pod sedačky, to ve dvou táhli celým letadlem, ale splnili svůj úkol. Bůh jim to oplatí na dětech :-)
Na leštiti jsme našli slušný bivak v příletové hale, kde ale pekelně táhlo. Dali jsme bagetu od Ytíka (móc se jí povedla) a zalehli jsem na batožiny a přikryli se bundama - zima se dostavila! Asi do hodiny. Překlepali jsme to do 5hodin do rána. Pak jsme dali bábovku (děkujme za ty dary babičce Lídě) a vyrazili jsme hledat vlakové nádraží, které dle ukazatelů bylo v areálu, a měli recht. Vše jsme našli koupili si jízdenky na 9 hodinu ranní a zapíchli to v novém bivaku v teple na zemi nedaleko nádraží. Lidi malinko divně koukali, ale my jsme naštěstí spali, takže nám to nevadilo.
Vlakem směr Windermere přes hodinovou zastávku v Prestonu. Pak jsme chytili bus a jééééééééé. Welcome to Ambleside. Domluva lámavou Aj - předali nám pokoj a ubytovali jsmese. Zvládli nakoupit a kousek se projít. Je to jako v pohádce jen skřítkové se před námi zatím schovávají. Dobrou noc Anglie.

Z Manchesteru z letištní haly:





Cesta vláčkem do Windermere (vlaky mají super pohodlné):



Vítá nás univerzita, hlavní recepce:







Už doma a zjistili jsem, že nic neumíme, tak se pilně učíme - obě



Seznámili s jediným Exchange studentem, co tu je - taky Čech - Olomouc



Dle pověsti zde bydlelo nějak moc lidí jen v tomhle krcálku na mostě :-) (10?) upřesníme časem